rozvedená bloguje

Safra, to byl den! Všechno jsem stíhala za pět minut dvanáct a něco jsem nestihla do večera vůbec. Třeba namalovat si ksichtík! To se mi vážení nestalo roky. Z toho lze jedině usoudit, že mi hoří koudel za zadkem. Začínám se v tom předvánočním moři práce a starostí nějak topit. Málo světla mi bere energii a mám chuť chodit spát se slepicemi a vstávat až se docela rozední. Spát se slepicemi ... Co je to za nesmysl, to mě moc neba ... mně by spíš vyhovovalo uléhat s kohoutem. Jenže ... jenže!!! ( to narážím na ten můj deficit energie, ne na toho kohouta :o)). Zítra už doufám všechny resty zdolám a opět se můj život navrátí do poklidných kolejí a nebudu se muset ráno dopovat cyklem Forever Young, který mě dnes dokázal chvíli motivovat než jsem se zapletla do práce jak dělník na pase kdesi v kolbence. Júúúú, jedna moc příjemná zpráva. Na vánoce možná nebudu osamělá! Kdyby to vyšlo přijede celá rodinka zpod Alp, Honza a ještě naše dobrá kamarádka Iva, Zorčina svědkyně na svatbě. Takové hodné milé děvče aby pohledal! Taky má smůlu, zamilovala se ... zaháčkovala se v Německu na pouličníhu umělce z pobaltské republiky a dlouhé roky spolu jen tak nadivoko tam existovali bez žádné větší perspektivy... k ničemu to nevedlo. Ale měli a mají se rádi. Jenže každý se jednou asi? asi! touží usadit ... A tak nyní žije ona zde a on stále tam a kreslí na dlažbě ... no a už jsem tam, kde jsem nechtěla být. Ale stejně to tam vždycky skončí ... kde? No u lásky. Nebo u sexu? Jak jsem uvedla v poslední svodce testament Marcela Duchampa: Eros je všechno! Neradno mi vésti rozpravu o těchto věcech, protože bych se zase do toho zapletla. Jisté však je jedno. Když to v sexu neladí, ani láska nepomůže ... Tak a dost.
Chtěla jsem se jen zeptat,zda jste neslyšeli něco o Karlu Čapkovi ... četla jsem zde rozhovor s Ivanem Klímou nad jeho novou knihou Moje šílené století. Zaujala mě tato pasáž:
LN Co vnímáte jako největší slabinu Karla Čapka?
Snad určitou tezovitost a také zatěžování díla filozofickými interpretacemi. V tom hrála roli i snaha zakrýt autobiografičnost – vždyť třeba v Hordubalovi, který odmítá vidět nevěru své ženy, je cosi z jeho osobní tragédie, stejně jako v hledání milované ženy v Povětroni. Čapek byl geniální prozaik, povídkář a fejetonista, jako dramatik až tak silný nebyl, tam je ta tezovitost už víc na závadu. Proto se také už méně hraje.
Nevím jakou osobní tragédii Karla Čapka pan spisovatel myslí ... snad abych se ho zeptala? To tajemné nevyřčené mě láká poznat...
A ještě bych vám ráda nabídla k přečtení jeden příběh přirozeného seznámení. To je to kouzlo náhody, které přijde nebo nepřijde za celý život. zuzi

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk