rozvedená bloguje

Hned poránu přišli na besedu o knihách a knihovně třeťáci. Nijak jsem se nepřipravovala, protože vím, že stačí dobré rozpoložení, dobrá nálada a těšení se. Pak jde všechno lehce, s humorem a improvizace mi nedělá problémy. Někdy má ale i zuzi špatný den a není taková hvězda za jakou se v tomto směru nepatřičně považuje. Holt není každý den posvícení ... Tedy ti třeťáci... dnes jsem měla dobrý den a děti zázračně spolupracovaly a dvě hodiny utekly jako voda. Při odchodu mám někdy jedno přání. Aby mi děti dole pod schodami ve vestibulu zazpívali. Já na ně dívám svrchu a nadšeně aplauduji a pak se vzájemně mohutně zdravíme ... jenže tentokrát mě ty hodné dětičky zaskočily! Představte si, že některé děcko projevilo přání, abych také já zazpívala jim! To se mi za ty roky ještě nestalo. Nadchlo mě to a tak jsem bez rozmyslu spustila hlasitě co mě první napadlo: Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině. A dost... zaboha jsem si nemohla vzpomenout jak to bylo dál. Musela mi napovědět učitelka a stejně jsme si nebyli jistí, zda nezpíváme druhou sloku ...
Cele odpoledne a večer jsem na zahradě hrabala listí a také pálila. Jsem pěkně očouzená. Přišla se na mne podívat rezatá kočka. Protože bylo šero, fotila jsem jí s bleskem. Vůbec se jí to nelíbilo a naposled mi skočila nečekaně po aparátu. Řekla jsem hlasitě té opovážlivé kočce kšc a ona se lekla a vyběhla na strom. Všechno jsem zdokumentovala a nyní jdu do pelíšku. Dobrou noc. zuzi

Nejsem spokojená s kvalitou fotografie, jenže každý další blesk kočku pěkně štvala a málem mi skočila přímo do objektivu.

Už bych s tím měla něco udělat, a né se stále jen omlouvat za kvalitu fotek! Musím se někoho poptat o radu co s tím mým domácím přesvětleným monitorem udělat... 

linkuj.cz vybrali.sme.sk