rozvedená bloguje

Drama v kulturním zařízení pokračuje
Po několika návštěvách hosta, který mě nemá veřejně rád a dává mi to okázale najevo – zde a ještě zde, proběhnuvších v nabobtnaném příměří, dnes opět "vybouchly saze".
Pán mě ostentativně nezdraví a k počítači s veřejným internetem vchází s oznámením: Jdu na internet. Již včera jsme se průběžně kočkovali (teprve nyní má to slovo správný grády, že?!), nejvíc, když jsem ho sama při odchodu pozdravila Nashledanou. Odešel a za chvíli se vrátil se slovy, že si nepřeje abych se s ním loučila těmito slovy a že doufá, že mě tu už příště nespatří. Nevím jak to myslel, zda si bude na mě stěžovat (stále opakuje že sem nepatřím, snad do čtvrté cenové a že mě nikdo nemá rád ... já kontruji, ale to by bylo na dlouhý lokte.. řekla jsem mu, že si hraje na Boha, když mě soudí za druhé – ) nebo se jinak postará o moji likvidaci zde. Dnes to proběhlo v ještě emotivnějším duchu. Opět jsem mu sdělila, že se nachází v kulturní instituci a že si přeji aby při příchodu pozdravil ... a že ho prosím, aby za půl hodiny opustil veřejný internet, protože čekám exkurze a musím se na ně připravit. Byla to pravda. Začal do mě rýpat, provokovat mě a zkoumat detailně podrobnosti této akce ...ale to už jsem nevydržela a v této kulturní instituci jsem mu sdělila: Do toho je vám hovno! Později jsem se přece uklidnila, zastyděla se a rozhodla se umírnit, ustoupit a snášet beze slova jeho hloupé neslušnosti. To neustálé přilévání hořlaviny do ohně nikam nevede a jenom se stresuji. To nemám zapotřebí. Rozhodla jsem se, že ho budu od teď jen sama slušně zdravit a loučit se, ale jinak reagovat nebudu. S magorem se nedomluvíš. Neberu to jako kapitulaci, ale jako rozumné řešení. smířená zuzi

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk