rozvedená bloguje

Prší a prší ... a na zahradě mám nedoděláno. Zbývá očesat jabloň, dosekat kus zahrady, uklidit dřevěnou lavice se stolem, objednat a uklidit uhlí, nadělat na zimu nějaké dříví a záhony zcivilizovat, přesadit nějaké keře a kdovícoještě... Ale dnes jsem neudělala z toho nic. V pohodě jsem si v teple doma četla, věšela vypraný prádlo na půdu a po dlouhé době neodbývala vaření. K obědu jsem si ukuchtila římský květák (jednoduché vegetariánské jídlo, receptů všude hafo!) a odpoledne upekla jablkový koláč ... koukám koukám, vygůglila jsem si jeden dokonce na svém webu, ale pekla jsem jiný, tak zítra vyfotím a zveřejním recept.

A tak se povaluji v teplíčku v kuchyni na kanapi a užívám si domácí pohody. Čtu Lidovky a jsem zvědavá na film Tobruk. Na Tmavomodrý svět mě nikdo nedostal a ani v televizi jsem nezhlédla, prostě mi stačil Kolja a Obecná. Další variace netřeba. Ale dvě trochu odlišné recenze na Tobruk vzbudily mou pozornost, tak snad se konečně po čase zase do kina vypravím.... Syn člověka zveřejnil fotku své rodiny, zaznamenali jste? Já ano, a také se zvýšil počet návštěv textu, který jsem o něm psala. Byla jsem se také podívat ... a zůstala jsem tam déle... Vadí mi, jak je vyhraněně hulvátský na lidi, i adresně a svou smečku velebí. Žádná pokora, no ale proč se divit, považuje-li se za vyvoleného a dokonalého  ... ale zaujal mě text v rubrice Písničkový párek na týden (No a nebyl by to on, aby si ke konci zase do všech nešpricnul ...), zamyslela jsem se tedy, jak to bylo s mými vztahy ...

Já a moje žena Lulu se k sobě – podle kartářek a astrologů – vůbec
nehodíme. A je to pravda. Každý jsme úplně jiný, každý máme rád něco
jiného, pořád se hádáme a vlastně si málokdy rozumíme. A tak to má být! To
je to nejlepší podhoubí pro opravdovou žhavou lásku. Jiskří to mezi námi.
Jsme jako dva křemeny. Ať žije oheň!
Takovou lásku – to však chce umět! Opravdová láska není pro zbabělce!
Pro bábovky a ješity! Slaboši a netykavky odpadnou, protože se jim nedá nic
říct..., ani láskyplně..., aniž by se neurazili, pokud je to něco, co je právě
nehladí po srsti!
Kdybychom byli stejní..., cosi jako kamarádi..., nebo jeden druhého měli
nějakým způsobem zotročeného, podmaněného..., nebo kdybychom byli
měkcí jako nějaké houby – tož to bychom jiskru nevykřesali! A časem bychom
zhynuli ve smrdutém bahýnku! A děti by se nám narodily přitroublé – jako je
většina těch vašich...!


Tak dobrou ... zuzi

 

Emma, čerstvá fotka :), spěchám na houby, ozvu se odpoledne, Jedeme na Vysočinu.

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk