rozvedená bloguje

Volně na motivy povídky Rado Olose: Leopoldov a zpět, režie Josef J. Kopecký
„Hořká komedie o cestě vlakem" a dále:

Student filosofie.
Studentka chemie.
Recidivista.
Jedno kupé.
Komplikované vztahy mezi muži a ženami.
Znásilnění.
Tunel.

To všechno tam je. Potvrzuji. Jízda vlakem plyne bez komplikací, student filosofie se nechává v duchu unášet svými představami a těká od jedné ke druhé a sám si přijde velmi zajímavý, prostě ohromný. Plány veliké! Jen navázat kontakt se studentkou sedící naproti se mu přes vlastní ostych nebo nedostatek odvahy nedaří ... a tak by chtěl. Do kupé přisedá cestující z Leopoldova a všechno je jinak. Bezohlednost, nedostatek ohledů, agrese, přímost, hulvátství... mezitím do kupé přibyl advokát. Hrubá síla ovládne ten malý prostor a vzdělání a jemnost jsou k ničemu. Nikdo se neumí bránit a čelit hrubé síle a hrubým slovům, raději odvrací hlavu a uhýbá. Podlézá. Nevidí, neslyší. Ani když ten pacholek v kupé míní znásilnit průvodčí. Nic. Nikdo.... Najednou se v kupé ocitají opět sami student a studentka a studentu otrnulo... rád by si zase něco začal.... Ale jak na to... blíží se tunel a jemu svitne v očích ...

Jsem ráda, že mě Milada zase vytáhla do Modrého trpaslíka. Moc příjemné prostředí. Všestranný pracovitý umělecky založený režisér toho kousku Josef J. Kopecký zde i hraje. Je to ten s brýlemi, žlutou košilí a kšandami – advokát.

Zajímavá hra. Co dokáže neomalenost a hrubá síla. Znám to, je to devastující a ničivá síla, ponižující. Dá se na ni reagovat pouze stejnými zbraněmi, což je velmi těžké. Odvaha je sebevražedná. Ale přece, co člověku zbývá, aby se pak sám necítil jako kus hadru...  . Bavilo mě tu hru sledovat v tom prostředí, kde se cítím hezky. Ale přesto dlouhodobějšího dojmu na mne nezanechala. Na každého působí jiné věci. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk