rozvedená bloguje

Navazuji na dva texty u mne na blogu zde a zde
Kalvarienbergweg ... na ta magická místa, která se dotýkají vnitřně základních věcí člověka, jsme narazili se Zorkou vlastně náhodou. Na mapě nejsou zdůrazněna a ani v obcích nejsou ukazatele, jen snad pojmenování ulic anebo zrakový vjem nás na ta místa upozornil. A přesto je nacházíme v každém městečku podél jezera. Kaple na kopci zasvěcená Kalvárii, uměleckému zobrazení ukřižování Ježíše.
Ne, není to fenomén křížových cest, 14 zastavení, jak je známe u nás. Je to sice také cesta svahem nahoru, ale míjíme pouze pár malých otevřených jednoduchých kaplí se scénou nesení kříže, navádějících nás k hlavní kapli s výjevem ukřižování.

Pod svícnem bývá tma největší. Kaple s námětem Kalvárie v Altmünsteru se nachází jen pár kroků za domem našich mladých – Kalvarienbergweg 3, opodál hotel Hocheck čp 4  hned za ním zamíříme do kopce a jsme tam kde jsme chtěli být ... jen o něco málo více než 5 minut chůze....
Vydala jsem se za deště. Tři cesty a několik vyšlapaných pěšin v nesekané trávě se spojuje u té čerstvě opravené kaple. Upoutal mne vydlážděný polokruh před vchodem. V základu ze šedých žulových kostek je silueta kříže tvořená nepravidelně kladenými kostkami z bílé a červené žuly. Tu samou nepravidelnost zaznamenávám i na obryse celého polokruhu. To rozbití souměrnosti spolu se střídmým a jednoduchým pláštěm kaple tvoří velmi působivý celek. Tři prázdné kříže ve výklencích lehce oživují čelo budovy a na mne působí svou strohostí jako memento. Pravé vstupní dveře jsou pootevřené a já vidím ve tmě, matně osvětlené plamínky mnoha kalíšků, sedící postavu ženy v pestrých holínkách. Usmějeme se na sebe a já nechci rušit. Jen udělám jednu fotku (mám přitom docela provinilý pocit, že se chovám nepatřičně) a pomalu odcházím serpentinami štěrkové cesty dolů se svahu. V jednom místě objevuji kvetoucí ocúny, a to mi nedá a hodnou chvíli se snažím v tom mrholení ukořistit ostré záběry. Ale vůbec se mi nevede, a tak se moříma mořím. Vtom mne míjí paní v pestrých holínkách s deštníkem a zase se na sebe usmějem a já po chvíli mířím opět nahoru ke kapli. Chvíli zde sedím a přemýšlím. Nad ničím zvláštním, jen mě zaujaly kalíšky. Počítám kolik jich bylo v krabičkách, kolik jich svítí na kovových podložkách a jestli jejich součet souhlasí. Pak mě napadá jakým systémem si lidé vybírají kalíček v kartonu a kam ho následně umístí ... i napadlo mne také jeden rozsvítit. Ale nemám s sebou peníze. Kalíšek stojí 60 centů. .. A to už vím, že se sem ještě jednou vrátím...
Cestou zpět ještě obcházím kapli a prohlížím si očima barevné valouny různých hornin obklopujících v úzkém pruhu celou kapli a hledám jeden ve tvaru srdce. Nenacházím. Zaznamenávám tři lavičky. Nyní jsem tu ale sama. Snad že prší ...
Odcházím stejnou cestou a za okamžik se sem opět vracím. Mám ale již v kapse ekvivalentní sumu v českých korunách a těším se, že si také obřadně zapálím svíčku a něco si budu přát. Ale co? Přání mám několik a nejen v souvislosti se mnou... Tak co vybrat?! Řeším to docela šalamounsky. Vzpomínám na Eduarda Tomáše a jeho: Ať jsou šťastny všechny bytosti! A tak zapaluji svíci a nějakou dobu se snažím nemyslet vůbec na nic. Sedí se mi dobře. Po chvíli cítím závan jakési květinové vůně. Snad jsou ty svíčky voňavé nebo co. Nezkoumám to a probírám se opět do skutečnosti. Svítí zde už pouze dva skleněné kalíšky. Jedno světlo ode mne, to druhé určitě patří k té paní s barevnými holínkami ... Ale ta světla vlastně naše nejsou ... zuzi

Řekla bych, že toto je jedna z cest nahoru se střední důležitostí. Vede totiž ke kapli z boku. Ale je nejkrásnější.

Její pokračování.

Kaple byla ještě nedávno docela zpustošená a terén zarostlý. Jednak mi to říkala Zorka a jednak jsem si prohlédla publikaci, která se zde poutníkům nabízí. Prostě si ji vezmeš a peníze vhodíš do pokladničky. Hlavní cesta sem je vroubena 5 malými kapličkami a ač se to nezdá – je odsud krásný výhled na jezero a město. Tedy ... dole na silnici by mne vůbec nenapadlo, že stačí tak málo kroků a otevře se krajina.

Traunsee ( již Římané mu říkali Šťastné jezero ) a skalnatý vrchol Traunstein. Zorka je nadšený turista, ale na vrcholu ještě nebyla. Prý to není nic snadného...

Interiér kaple a ta neznámá paní. Vidíte, svíček ještě hoří 10... A abych nezapomněla. Tohle je jediná kaple, kde je umístěno 14výjevů křížové cesty. A v čele jako skoro všude plastický výjevKalvárie. Žebřík napovídá, že se zde ještě něco dodělává.Kaple se jen skví novotou ...

Pohled na výjev Kalvárie. Pozadí malované, tři kříže plastické. Dveře do kaple otevřené, tepaná mříž ve výšce dospělého člověka a nikde nikdo. Jen na dveřích visí upozornění, vlastně prosba, abydveře nezůstávaly otevřené...

Pohled na skleněné kalíšky. Můžete si počítat jako já. kolik se jich vejde do kartonu, kolik jich chybí a jestli počet souhlasí a kolik tepaných podložek je připraveno. Více nebo méně nebo tak akorát na ty dva kartony svíček?

Bok kaple, valouny a jedna z laviček ... dobrou noc. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk