rozvedená bloguje

Dnešek byl mým posledním pracovním dnem před čtrnáctidenní dovolenou. A tak jsem se snažila, abych odešla z pracoviště se ctí. Kytky zality, uklizeno, rozpracované doděláno ... no a něco jsem prostě nestihla ... a v neděli dopoledne frčíme s Honzou cyklobusem směrem na Nové Hrady u Proseče. Zítra ale ještě jedeme na malej vejlet do Chrudimi. Hřbitov sv. Václava, výstava Váchala a vezu si stativ, abychom posoudili společně v odborném obchodě co mu chybí aby mohl sloužit svému účelu. Aby postál (to umí) a hlavně aby šel na něj našroubovat foťák (to zatím neovládá). Škoda, že jsem se nepochlapila už dříve, ale stále je co dělat a někdy člověk neví co dřív! A tak přidám pár novinek před odjezdem. Hej, Bohumíňáci, jste tu tací? V říjnu hostuje náš divadelní amatérský spolek ve vašem městě! Nabídky se jen hrnou. Snad budeme hrát i v Luži, v léčebně. Shodli jsme se, že se nám po zkouškách stýská a těšíme se zase na září. Je to někdy votravné, ale v konečném součtu krásné. A úplně nejnovější zpráva je z rodu fantastických!!! Pamatujete? Psala jsem zde a ještě zde obdivně o Monetovi a jeho zahradě v Giverny.

Jsem přesvědčena, že ta nádherná zahrada okouzlila nejen mě, no samozřejmě ... :o). Ostatně každý den mám na těchto odkazech nejméně 2, a někdy i více návštěv. Je to docela div, protože ve vyhledávači jsem zařazena někde vzadu. Ale přesto sem lidé cestu nachází, a nejen „naši". Tak si to představte. Shodou okolností jsem se nedávno setkala s člověkem, který se mi zcela náhodou zmínil o své fascinaci tou zahradou. Tak jsme se sešly dvě! To je teda štěstí. A jak je známo ... štěstí přeje připraveným. A já připravena jsem. Na všecko. Dnes za mnou Lída přišla, už podruhé s Monetovskou kyticí, a najednou z ní vypadlo, že bychom se tam spolu mohly jet podívat. A třeba tam v té zahradě nebo v tom jeho domě přespat, abychom něco opravdovského zažily. Tak, slyšet takovou nabídku ... to mi teda vzalo dech. No a tak pojedeme. Červeným autíčkem do Francie. Jen se musíme rozhodnout pro roční dobu. Já bych jela na jaře, na hranici jara a léta.... Tak, Giverny už skoro máme, teď ještě Chuasan :)...
A proč ne... včera se u mne objevil Honza, co s námi hraje divadlo. Vrátil se den předtím z Peru. Spal na plovoucím ostrově na jezeře Titicaca a viděl Macu Picchu. Kromě jiného za ten měsíc. A předtím byl v Indii a ještě předtím v Číně... Tak proč by si člověk neměl plnit sny?( Někdo to umí.... ) Od toho přece jsou. Jenže mně se sny zásadně nezdají, jen velmi zřídka. Však o tom vždy sem napíšu. Je to pro mne událost. Ale o Giverny se mi přece zdálo?! ... zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk