rozvedená bloguje

Volný interval ..., v troubě se peče tvarohový koláč s jahodami a v šest večer máme na zahradě u Petry divadelní dočesnou. Musíme ten komunální úspěch společně probrat a oslavit. Každý a každá z nás máme jistě spoustu ohlasů, tak si je musíme povyměňovat a vzájemně posdílet. Dnešek je dobrým dnem. Na škole se přece otvírá Honzův obor – umělecký keramik – a to je ta nejlepší zpráva. Honza udělal malý krůček dopředu a zůstává i nadále na místě kde doposud přestože mu v srpnu bude už 18. A také se vrátil po měsíci kamarád z nemocnice. Ale ještě není vyhráno. A další kladné ohlasy na naše divadlo. Kromě nadšené kolegyně – divadelnice – režisérky z vedlejší vesnice jsem potkala i významného nestora místních divadelníků a ten mě pochválil. Nikoli za můj výkon (prý to co hrajem není divadlo .. hmmmm kabaret snad? říkám já...) , ale za řeč. Prý mám ostatním uspořádat kurz vyslovování a že mně jediné bylo výborně rozumět. Ha! Prostě nepolykám a vyslovuji zřetelně všechno co ve slově je. Je to praxe z pěveckého sboru, kam jsem před mnoha lety chodila a výslovnost se mi od té doby asi vryla do kůže. Tedy do hlasivek. A pak ... přece také pravidelně řečním na obřadce. No a asi to bude také tím, že mám ráda zvukomalebnost, zpěvnost češtiny a nehodlám jí svým projevem kazit. Takže tak. Dnes je mi fajn, ale jak bude zítra kdožpakví, zejtra si lehnem do rakví... říká klasik české dekadentní poezie. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk