rozvedená bloguje

V souvislosti se sobotním Hrádkem mě něco napadlo a před chvílí jsem vysypala na kanape celou zásuvku starých novoročenek. To, co jsem hledala jsem sice nenašla, zato jsem si prohlédla nějaké jiné kousky, třeba tyhle. Mám je ráda, jsou barevné, živé. Zakryla jsem podpis pro toho kdo by chtěl hádat. – Ale zpátky už to tak dobře nešlo. Nejméně třetina novoročenek zůstala na tom kanapi a já neměla chuť je všechny znovu pečlivě roztřídit a srovnat. A tak procházím šuflík po šuflíku a hledám pro ně nové místo. V tom úplně spodním jsem objevila poklad. Staré dopisy a mezi nimi navíc pár vytržených listů papíru s tatínkovým rukopisem. Pociťuji nad tím papírem stále tu silnou vazbu, která mne k němu váže. Zemřel když mi bylo 17 let a bolí to s nezmenšenou intenzitou....
Napadá mne ty staré dopisy spálit. Jsou to vlastně vytištěné e-maily, ale pěkně dlouhé. Napsal mi je muž, s kterým jsem si po rozvodu myslím skoro dva roky dopisovala. Nikdy jsme se neviděli a než jsme uskutečnili setkání, zemřel po transplantaci srdce. Jednou se mi neozval více jak dva měsíce a pak přišel dopis z nemocnice a pak z IKEM,kde čekal na vhodného dárce. Tam jsem mu pak každý den telefonovala. Byl osamělý. Už jsem na tu životní epizodu skoro zapomněla. Než jsem kupku dopisů odnesla do kotelny, abych udělala nové místo pro novoročenky, přece jen jsem si jich pár vytáhla a podívala co v nich stojí. Zapomněla jsem ... Vykali jsme si a oslovoval mě později Má drahá a dopis končil tak starosvětsky S Láskou Váš Karel... Nebudu je pálit, jsou vlastně moc hezké. Popisuje v nich co běžně dělá a protože byl náruživý rybář a publicista, tak i cesty podél řeky a proměny přírody v čase. Někdy se třeba ty dopisy budou hodit. zuzi

Poslední dopis s poznámkou: poslat zpět adresát zemřel 

Tatínek byl všestranný, měl rád přírodu i umění. A taky mě. 

linkuj.cz vybrali.sme.sk