rozvedená bloguje

Dnes se snad konečně vyspím.... myslím do syta. Už několik dní pociťuji nedostatek spánku. Stále něco je. V práci i doma... a nenacházím čas ani na blogování. Včera jsem večer psala do půlnoci tři smuteční řeči, zítra budou tři obřady za sebou. Je to velmi neobvyklé a ještě nikdy tomu tak zde za mne nebylo. Jsme menší město a hodně rozloučení se koná v kostele s knězem.... Dnes ráno jsem se probudila a nevěděla který je den. Přála jsem si v tu chvíli, aby byla sobota a já mohla ještě dlouho spát... jenže v sobotu bych také chtěla někam jet. Dostala jsem od medailéra Otakara Duška pozvánku na velmi neobvyklou ražbu stříbrných pamětních medailí k 65. výročí bitvy u Kurska. Tato bitva vešla do historie jako největší střet tankových jednotek v dějinách a medaile proto bude zcela netradičně ražena tankem T34, který byl klíčovou zbraní v rukou Rudé armády a významnou měrou rozhodl o výsledku bitvy. Tak mi to napsal pan Otakar Dušek. Jestli přijede syn, snad bychom jeli spolu vlakem. Je to však trochu z ruky -v Hrádku nad Nisou... výlet na celý den....
Měsíc květen a počátek června ... snad to byla předčasná dovolená... Dovolená, kterou už více let trávím tradičně na zapůjčené malé chatě v Maštalích. Dva týdny o prázdninách... Loni ještě týden na podzim. Byl jiný než v létě, intimnější. Protože už turisté odjeli domů a lesy a cesty a vsi se vylidnily.... A kromě příjemné a bezstarostné samoty vyvstala neočekávaně i jiná varianta trávení prázdninových dní. Poznávání vesnic, samot, jejich zákoutí a také obyvatel.... Nemusela jsem se moc snažit, šlo to samo... jezdím sem už dlouho a srostla jsem s tím krajem – cítím se tady doma. Už nechodím moc po lesích, znám zde už kdejakou stezku a kdejakou skálu, teď mě baví víc ty obce a polní cesty, spojky mezi nimi. Kulturní krajina.
Letos se tam také chystám. V srpnu a září. Doufám že s Honzou. Obě děti to zde mají rádi též. Hmmm, k moři mě to netáhne... ještě jsem ho neviděla.
Májová dovolená u Zorky v Rakousku, v podhorské oblasti u jezera Traunsee, byla krásná. Něco jsem napsala, některé fotky zveřejnila, ale vnitřní pocity se těžko svěřují papíru, asi by to byla nejspíš trochu trapná a křečovitá oslavná óda. A já nemám ráda okázalost. Se Zorkou jsme si hodně blízké a baví nás stejné věci. Myslím příroda a poznávání. Dost mě nadchla návštěva u místního intelektuála, hodného pána prodávajícího doma v garáži knihy. Už dlouho mi o něm Zorka opakovaně povídala a opravdu tam člověk pociťoval klid a mír, pohodu. Čistotu a krásu. Krásu ve vnější jednoduchosti. A vnitřní skryté bohatství.... Měly jsme štěstí na slunné dny! V Rakousku je mi dobře. Lidé jsou slušní a zdá se mi, že nejsou tak uspěchaní a křečovití jako zde. Také nejsou nafoukaní, vládne zde celkově jakási vlídná sousedská atmosféra. A ochota a úslužnost. Myslím v té oblasti, kde jsme se pohybovali. A také se tam nekrade. A snad ani neokrádá. Nevím jak ve velkých městech. Nechci to idealizovat, ale cítím se tam bezpečně a dobře.
Dva dny na Vltavě zkraje června byly pro mne velmi milé. Bylo to takové dvoudenní třeštění. Veselá jízda. Přiznám se, že jsem spíše samotářka a ani nepamatuji, kdy jsem trávila dovolenou ve větším kolektivu. (Vlastně jo, co to povídám... loni a předloni s kamarády z mládí. Co jsme společně trempovali. A byl s námi na Kokořínsku také Trendspotter z bloguje. Povedlo se. ) Vyhledávám ale spíše samotu. Tedy nejraději mám samotu ve dvou, ale o tom se mi může jenom zdát ...:o). Přesto jsem se na Vltava tour 2008 těšila. Snad na pár lidí, kteří jsou mi na dálku sympatičtí. A byla jsem přidělena právě do jejich společnosti. V autíčku a pak i na raftu. Byla jsem šťastná, že jsem je mohla poznat blíže – v jejich nehrané bezprostřednosti. Bylo to vůbec celé velmi kamarádské ... i ta společnost co se potulovala na vodě a kolem ní.... S tím ale kontrastuje včerejší večer. Také na divadle mi bylo dobře, ale včera stačila jedna věta a jedna ignorace od člověka, kterého jsem považovala za fajnového a měla jsem po žížalkách. Rázem jsem sklesla a mám co dělat, abych nedávala najevo svůj smutek. Už to dohraju, ale bude to nejspíš moje první a poslední divadlo. Zklamání se mi vrylo hodně hluboko.Vážila jsem si toho člověka. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk