rozvedená bloguje

K Rakousku, Solné Komoře, se budu vracet ještě nějaký čas a až se doklopýtám k závěru, zveřejním celkové dojmy. Snad ještě ten opar nezmizí. Jeden dojem si však neodpustím už nyní. V Rakousku se setkáváte s ladem, pořádkem a čistotou, ale v jejich mapách se vůbec nevyznám – konfrontuji-li je se skutečností. A to jsem milovnice map, čtu si v nich jako v knize. Ale v těch našich zelených z Klubu turistů ČR. Zde ale rezignuji a nejsem schopna vám sdělit kudy jsme šli. Nechávala jsem se vést dcerou jako ovce a nestarala se ani trochu kudy jsme kráčeli a zpětně jsem trasu nebyla schopna v mapě dohledat. Prostě se v tom neorientuji. Vlastně jsme častokrát v terénu improvizovali a uviděli jsme-li nějaký zajímavý objekt a cestu, šli jsme se tam podívat.

Dnešní fotky se týkají městečka Ebensee u jezera Traunsee.

Náše základní stanoviště bylo na parkovišti nádraží Mitterndorf, kam jsme zajeli autem. Poté strmou cestou do lesa a poté už v pohodě po vrstevnici, občas mírné stoupání a klesání, do městečka Ebensee. Cestou jsme míjeli lesní rodinnou hrobku, stranou od lesní cesty. Kouzelné klidné místo, jehož jistou přitažlivost až magičnost zesilovalo teplé slunečné počasí. Nepůsobilo pochmurně a jeho jistá zanedbanost, přirozená omšelost = jistá volnost, která byla ponechána přírodě aniž by člověk tuto stavbu neustále pulíroval, ometal a upravoval, na mě působila velmi nenuceně, samozřejmě. Miluji tyto neokázalé stopy člověka v neobydlené krajině, které časem srostou s přírodou a tvoří její přirozenou součást. Poslední dvě fotky znázorňují starobylý statek selského rodu, jehož zakladatelé a potomci jsou na tom lesním rodinném hřbitově pohřbeni.

Vpravo od pohodlné lesní cesty prosvítá mezi stromy kamenný plot. Zorka už ví, kde se nacházíme, jednou zde již byla.

Odbočujeme a po takřka neznatelné stezce míříme k lesní hrobce.

Přiblížily jsme se a už vidíme detaily. Kamenná zeď a železná kovaná brána.

Nahlžíme přes mříže dovnitř, vrata jsou zavřena. Jsem nadšena tím pohledem, prosté jednoduché a působivé. V duchu oceňuji že majitelé vrata nechali "otevřena" náhodným poutníkům a jejich zvědavýn zrakům. Vzpomínám na židovský hřbitov v Jičíně a moje velké zklamání, když jsem ho konečně po delší cestě objevila a nemohla se podívat ani přes plot. Ani přes vrata. Ale židovský hřbitov má svoje pravidla a mrtví nemohou být rušeni....

Zdobný detail brány

Fotoaparát prostrkuji mříží a fotím. Je mi líto jen jedné věci – že není v tomto časném jaru olistěn přísavník ovíjející náhrobek.

Statek rodiny vlastnící lesní hřbitov

A ještě jedna fotka. Dobrou noc. zuzi

PS – Pro Klokana s tyčí- na stativu mám jen nějakou plošku, pravděpodobně se tomu řiká lyžiny, asi tam jde něco zasunout. A fořák má díru se šroubením. Tak nevim.

PPS – To je tedy překvapení. Dcera objevila na procházce neznámé rostliny a vyfotila je. Tedy jsem ji "nakazila" svou vášní! Dvě ze šesti fotek se jí moc povedly, takže bude další díl květeny. A povedlo se mi je určit! Mám ještě nějaké druhy v záloze, takže zítra ...

linkuj.cz vybrali.sme.sk