rozvedená bloguje

Vzpomněla jsem si, že ještě mám v záloze dvě nádražky. Chrudimskou a Budějovickou. Chrudimskou z cesty domů z Jičína a Budějovickou jsem prozkoumala, když jsem jela na dovolenou za dcerou. V Budějicích jsme měli sraz a chvíli volného času jsem využila k této činnosti. A zde jsem poprvé narazila na velmi nevlídného hosta. Nepříjemná vzpomínka. Paradoxem je, že na snímcích jeho tvář není takřka vidět. Znejistil mě a již nebudu nikdy jako dříve tak smělá a neohrožená v tomto prostředí.
V Chrudimské nádražce jsem se dovolila paní hostinské a protože nádražka je malá, také jsem zahlaholila na celý výčep a zeptala se hostů. Ostýchali se jen malou chvíli a navázali jsme záhy upřímný kontakt. Hlavně se štamgasty – ženami. Byly na svou hospůdku pyšné a není divu. Povšimněte si dekorativních detailů. Různé doplňky, dřevo, umělá zeleň, kačer a jiné svérázné artefakty vytváří z tohoto prostoru útulnou světničku. Vrcholným projevem důvěry bylo, když jsem byla upozorněna na krásné WC, a tak jsem využila tohoto pozvání a šla se podívat a také přináším důkaz. Čisté nové krásné, nezbylo mi, než tuto kabinu uznale pochválit! Skvěle jsme si notovaly....
A nyní již beze slov vychutnejte atmosféru chrudimské nádražky.

A dále následují již tři snímky z nádražky budějické.

Dala jsem si kávu a při té objednávce jsem oslovila výčepního se svojí prosbou. Svolil zcela samozřejmě. A byl to CHLAP jaksepatří (vidíte ho nejasně za barovým pultíkem). Takový pořízek, ranař. Nabyla jsem jistoty, že mne nedá, kdyby něco, a protože prostor restaurace byl dosti rozlehlý, neměla jsem chuť se zviditelňovat hlasitou prosbou směrem k hostům. A to se v poslední fázi ukázalo velkou chybou. Vyfotila jsem si své tři záběry a sedla ke kávě. Přitom jsem si všimla, že se na mě dívá jeden muž, a tak jsem se na něho lehce usmála. Další omyl. Byl to nějaký zápalka a jako když ho tneš do živého. Pustil se do mě a vyhrožoval, že mi vyhodí foťák z okna a též jinak se projevoval nepříjemně. Koukal na mě zle a nikdo se mě nezastal. Zůstala jsem v tom sama. Nebylo mně do skoku, a tak jsem mu postupně nabídla několik možností, až nakonec jsem byla ochotna snímky vymazat za jeho asistence. Toto ponížení a mé viditelné rozpaky mu asi stačily, a rozhovor ukončil tím, že na mě peče. Neprotahovala jsem pobyt v této nálevně, vypila kávu a šla zaplatit k baru. Omluvila jsem se vrchnímu za nepříjemnost, kterou jsem vyvolala a on ačkoli se mě nezastal, divil se velmi proč ten jinak klidný chlap tak vyletěl jako kdyby ho hledal Interpol... Škoda, že nebyl předtím galantní a nechal mě v tom tak vymáchat. Mrzelo mě to. zuzi (jestli chcete, můžete si tipnout, který padouch zuzi tak pokořil... a mimochodem, jak jste na tom vy? Zastali byste se zuzi v nesnázích nebo koukali jinam jako všichni v Budějicích ?))

linkuj.cz vybrali.sme.sk