rozvedená bloguje

Dopoledne s kolegyní na poradě v Chrudimi a po dvanácté až do pozdních hodin jsem pracovala na zahradě. Nějak mě to zmáhá po té týdenní zahálce. Ale práce se musí zmoct dokud je na ni čas. Začíná se mi to vršit. Zkoušíme divadlo jak to jen jde – v neděli odpoledne jsme nacvičovali taneční vložku na píseň – To máme mládež (je to velmi crazy choreografie). Protože jsme si ve scénce Matura stále pletli kdo je kdo, změnili jsme si fiktivní jména na naše skutečná a hned to je o něco lepší. Ještě musím vyrobit plakát, neboť jsem to slíbila a premiéra se blíží. Ufffff, to bude propadák ... V pátek na muzejní noci okouknu v Chrudimi výstavu starých divadelních plakátů a to by bylo aby mne nějaký nápad neosvítil! No a to je jen jedno z chapadel, která musím useknout!
Aby to ubývalo, zase vyvěsím pár fotek z dovolené v Solné komoře. Měla jsem připraveny opět květiny, ale nepodařilo se mi je všechny určit, tak přijďte za pár dní, až mi přijde odpověď z Infopultu, kde vědí všechno a už mi několikrát vyjasnili moje sporné domněnky.
Tak náhradou jinou přírodu:

Vrabec. Ptáci se fotí na nábřeží a u plesa na lavičce dobře. Oblíbili si zřejmě lidskou stravu, a když turista svačí, ptáci přicházejí blíže a blíže a naznačují, že by bylo vhodné se s nimi rozdělit. Chvíli otálejí a když z toho nic nekouká odcházejí k vedlejší lavičce kde svůj rituál opakují. Pěnkava se fotí doma těžko, je plachá. Zde konečně se mi podařilo několik krásných záběrů. Tak se podívejte na ty detaily. Krása. (totéž se týká vodního ptactva, už odmala jsou v tom umění cvičeni)

Procházka podél řeky Traun v Lambachu. Malá pohodlná vycházka po břehu řeky kde vede vycházková trasa. Jsme zase sami, nikdo se neprochází. Všichni turisté jsou v klášteře. My tam průběžně celý den chodíme též a mezitím poznáváme jiné památky. Nebo teď se zrovna procházíme. A vidíme houbu. Je to smrž. Určila jsem si podle atlasu, že by to mohl být smrž obecný. Ale moc na to nesázejte. Shodou okolností jsem odpoledne prosívala kompost a dosypávala hlínu k plotu. A na kompostu mi rostou smrži též! Kde se tu proboha vzali! V přírodě jsem je nikdy neviděla (V Rakousku poprvé!) a nyní je mám doma na kompostu. To je tedy náhoda! Tak jsem tři exempláře vyfotila a pokusila se je identifikovat. A jako předtím – berte mě s rezervou. Mykolog tedy nejsem a bylo to prosím moje první setkání se smrži. Tedy mohl by to být smrž špičatý.
Jdeme tou cestou a vlevo mezi městem a řekou je kus pravé nefalšované přírody – lužní les. Tak jsme tam vlezly, protože tam vedla úzká pěšinka. Zavedla nás ale k nějakému měřícímu bodu tedy do slepé uličky a tak se vracíme zase zpět. Možná jsme tam neměly chodit, protože jsme vyplašily srnce a nějaké slípky a další vodní žoužel. A to by se dělat nemělo v tom úzkém pásku přírody ...

No, ještě to s vámi zkusím. Ve Welsu v císařské zahradě rostl a kvetl podivuhodný strom. Nápadné byly jeho bílé květy které působily dojmem kusu průhledné látky – proti světlu. Opadané okvětní listy tvořily pod stromem úplné závěje. No skoro :o))). Nikdy jsem ten druh neviděla a ani na netu se mi nepodařilo objevit jak se jmenuje. Tak se tedy ptám: nevíte náhodou co to je za cizokrajný strom? zuzi

A ještě něco. Valí se na mě povinnosti a večer jsem unavená, tak mně prosím tolerujte, že sedím nyní na zadku a nechodím na jiné bložíky okukovat co nového. O víkendu jsem u vás jako na koni. Tak se mějte. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk