rozvedená bloguje

Rakouské lesy, louky a městskou planou zeleň jsem si moc užívala. Tady u nás na okraji Vysočiny a Železných hor už mě máloco překvapí a druhová rozmanitost nic moc – prostě ... "známe své pappenheimské".
Hmmm, nejsem žádný odborník na botaniku, ale kytky mám ráda a sleduji je odjakživa a atlas rostlin už mám za ty roky řádně ošoupaný ... Solná komora mě prostě překvapila bohatostí své květeny. V duchu jsem se divila trpělivosti Zorky, protože jsem zezačátku v lese pořád přidřepávala a fotila. A že fotit kytky není vůbec snadné. A také chci aby fotka byla nejen přesná, ale i krásná. A stále bylo co fotit.... Nebudu vám opisovat všechna fakta o jednotlivých kytkách a kopírovat jiné odborné weby, dodám jen název a postřeh, zajímavost. Kdo chcete více, prosím obraťte se na adresy kvetenacr.cz nebo botanika.wendys.cz. Tak jdeme na to. Co zde uvidíte je nafoceno v podhorském lese v okolí jezera Traunsee na vlhkých místech nebo také jinde, ale na to vás upozorním pod fotkou.

Lecha (hrachor) jarní. Tak tohle je celkem běžná jarní kytka i u nás v nižších polohách. Najdete ji na okrajích lesa, ponejvíce listnatého, na přechodu louky a lesa, v městském parku, prostě na světlejších sušších místech ale ne na plném slunci. U nás moc neroste, tak jsem byla ráda, že ji zase po čase vidím. Je to křehká noblesní jarní kráska.

Kostival hlíznatý se velmi podobá Kostivalu lékařskému u nás hojnému, ale ten má okvětní plátky do fialova. KH je doma v horských polohách a roste různě v horských lesích, luzích, hájích a na mýtinách.

Áron plamatý. Tak tohle je opravdová vzácnost a ušlechtilá krása jednoduchého tvaru. Zatím jsem o něm jen četla a prohlížela fotky. A tady si klidně rostě na obyčejném místě poblíž staré hradní ruiny. Ty vysoké sluncem prosvícené toulce (až 25 cm) nacházím dokonce v lese hned vedle zasypaného provizorního záchodu. Jsou zde totiž všude okolo vidět různé pozůstatky po hradních slavnostech různého druhu ... kratochvíle, žranice a konzum. A pyšný áron se na to dívá z výšky a odolává a všemu navzdory zde roste dál.

Kopytník evropský. Také ho známe od nás, dokonce i z mé zahrady a z lesa. Na stinných vlhkých místech hlavně svažitých, v lese i křovině je jeho místo. Pokrývá často větší plochy půdy, je to nízká bylina. Květ má docela nenápadný a nalezneme jej teprve když odhrneme list. To je tajemství kopytníku. Květ diskrétní, ale list krásný, lesklý, tmavě zelený, kožovitý. Po rozemnutí voní kafrem a pepřem. Zde v jeho společnosti rostla jedovatá byliny vraní oko čtyřlisté. Kdo by neznal vraní oko! Každý pionýr ví, že vraní oko a rulík lze si splésti s borůvkou a tak se mu raději obloukem vyhne!

Kokořík mnohokvěty ... roste u nás vzácně, zde však skoro všude podél lesních cest, na okrajích lesů. Tento subtilní krasavec v decentní barevnosti s koketně obloukovitě prohnutou lodyhou, vysoký až 90 cm, je vyfocený na okraji louky u lesa v císařském parku u loveckého zámečku v Bad Ischlu.

Sleziník vstřícnolistý - roste v horských lesích hned u vody, na prameništích atp. ještě známe sleziník střídavolistý. A podle polohy listů je také nejlépe poznáme, viz http://cs.wikipedia.org/wiki/List

A nakonec česnek medvědí. V minulém článku jsem se ptala na jeho název, ale přestože poslední dobou více než 50% návštěvníků chodí na kytky, nikdo se neozval! A to jsem přišla s křížkem po funuse. Mistr Cuketka na webu i zubař Macek v Reflexu již ho zmiňovali. Ach jo, to bylo česneku ... v zahradách, na okraji města ulesa, v lese, mrkněte na fotku na ty lány. A také se zde hodně využívá k přípravě jídla. Přístě si už nesmím zapomenout vzít obnůžek ... zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk