rozvedená bloguje

Všude je to stejné ... ráno je na náměstí ospalý klid. A proto se mi to tak pěkně užívá. Sedla jsem si na lavičku až tam vpravo níž, u červeného auta, proti slunci, a jen tak se ohřívala jako kočka. Naproti pod podloubím zametal metař a občas přešel nějaký turista. Asi už začala sezóna. Nevymýšlím si, místní přece nebudou fotit a okukovat kdejaké zákoutí a fasádu...

Musím počkat. V devět mají v mém oblíbeném podniku ještě zavřeno. Zde jsme sedávali s Léňou a vedly dlouhé řeči.

Je otevřeno a využívám chvíle čekání na kafe a pohár. Fotím. Jsem tu více jak hodinu a stále sama. Absolutní pohoda. Je mi tady hezky přestože nemám s kým tu svou náladu sdílet. Jemně hraje kavárenské CD Ivy Frühlingové, jemně rafinované melodie se převalují, zpěv převážně francouzský, škoda, že něco tako příjemného nemáme u nás. Zvykla bych si snadno ...

U jičínské brány mě zaujalo na dálku jedno parte. velmi decentní, jednoduché, noblesní, na nažloutlém papíře který má zdání ručního ..... přistupuji blíže a hle

zemřela šlechtična. Ty stíny a odlesky je jen hra světla a stínu na skleněné tabuli.

A tak končí reportáž z jezevčího výletu. Místo chození po okolí jsem více pobývala ve městě, ale nějak mě to tentokrát do samoty netáhlo ... ještě mám pár fotek květin a fotky z chrudimské nádražky. To ale zítra. Jestli to zvládnu. 1. května vyrážím na dovolenou. Jedu za dcerou do Budějic,kde máme sraz a pak společně do Gmundenu. Asi se delší dobu neozvu. Vypadá to že do příští soboty. Tak si na mě vzpomeňte, milánci, jako já na vás. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk