rozvedená bloguje

Na závěr jsem si nechala lahůdku. Dvě zapavoučená okna na půdě a v kůlně. Na dálku jsem koštětem sundala záclony a když jsem viděla úprk té černé odpuzující havěti, z nichž někteří dezorientovaní jedinci zamířili i na tu moji záclonu, požádala jsem pokorně kamaráda na telefonu, aby mi přišel omést ta okna. Smál se, ale vyhověl mi. A pak už to šlo jako na drátku. Od jedné odpolední do páté jsem stihla i další drobné práce. Snesla z půdy zimující kytky, uklidila do nejspodnějších útrob skříní zimní oblečení a boty a ještě další maličkosti. A mohla jsem se dívat v televizi na fotbal. Mám fotbal docela ráda, ale zase né tak, abych šla fandit na stadión. Dávali existenční utkání Bohemky 1905 a Mostu. První poločas mě nenadchl, a navíc ty dva upatlaný góly, a tak jsem myslela, že nedodívám. Navíc jsem měla přání, aby vyhráli Klokani, ale působili nějak unaveně, bez jiskry a hlavně hráli neplodně a prohrávali malé osobní souboje. Moc toho neukazovali. Naštěstí jsem televizi nevypnula a zkusila i druhou půli. A to byla vážně paráda. Tomu novému intelektuálnímu trenérovi připomínajícímu brýlatého, krapet nesmělého, studentíka se jasnozřivě povedlo několik střídání a Bohemka se zázračně zvedla z popela. Třetí krásný gól Slezáka, malou chvíli po střídání a emotivní závěr, kdy Ordoš využil dobrou přihrávku kolegy a pečetil výhru čtvrtým gólem. Znám ty hochy pouze z bohemáckého blogu, kde se o nich mluví s despektem a dnes jsem je viděla poprvé v akci. No, tak špatný to s nimi není, musím se jich zastat.
A to je dnes vše, ráda bych dočetla Murakamiho, jsem v polovině. Kniha je pěkná, ale zdá se mi, že právě zde si autor vybírá oddechový čas. Ale krásně. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk