"Pohyb značí život a živost. Vykročme tedy za nejbližší horizont. I s vědomím, že hned za ním bude asi rokle."
Martin Reissner ...................
"Je-li něco nepochopitelné, vůbec to neznamená, že je to méně skutečné." Blaise Pascal
5.04.2008
Štěstí
Naším cílem je dnes zatopený lom a v jeho romantickém prostředí opékání buřtů. Protože chceme po obědě vyhládnout nemíříme k cíli přímo, ale oklikou. Motáme se po vesnických cestách a objevuji nový prvek výzdoby exteriéru. Je to barevně vyladěno a ještě se skví novotou. Nade dveřmi do boudy navíc mufloní parohy.
Od nádraží sousední obce pokračujeme po trase staré opuštěné lomové vlečky až k lomu, který jsme si vybraly na náš malý trampský piknik. Bývalé kolejiště prozrazuje jen štěrkové podloží a umně vyrovnávaný terén do roviny, tedy zachovalé náspy. V některých místech jsou ještě neporušené odvodňovací kanály. Kupodivu proluka ještě nezarostla náletovými dřevinami.
A zde přecházíme nad silnicí po starém viaduktu. Ten už je zarostlý břízami, nejhojnější dřevinou zdejších opuštěných lomů. Milada cestou sbírá březovou kůru. Chce vyzkoušet jestli opravdu hoří i když je mokrá. Ale v batohu to stejně jistí starejma novinama. Čtou si s mužem MFD. Jsem zjistila později.
Blížíme se k opuštěným a rozbitým provozním budovám. Zde partička mladíků v čele s tímto charismatickým fešákem, který se ke mně otočil zadkem, když jsem na něho zamířila fotografickým aparátem. Ale i zezadu je hezkej!
A další drsňáci. Tihle ale byli slušní, odpočívali. Ti předchozí na sebe řvali jak šílení a říkali si mezi sebou ... namrdi. Hochy jsme odhadli na 14-16 let. Takový ucha!
Jsme zde. Zatopený lom Mikšov. Máme štěstí, je tu jen jedna malá partička dospělých s dětmi. Češi a Italové. Takže docela klid.
Nic nám neschází. A mokrá březová kůra opravdu hoří! Musíme stále hlídat Spajkyho. Přestože Miladě doma zbaštil na balkóně půl plechu buchet, snaží se ukořistit špekáček. Nenapadlo mě,že by mi mohl ukořisti i chleba, a tak jsem o něho přišla.
Rychle fotit, než to sežere! Opečený buřt a svůj díl chleba.
A stále musíme být ostražití ...
Skamarádili jsme se s tou mezinárodní partičkou a vyměňujeme si vzájemně potraviny. Vegetíme u společného ohně a je to fajn. Hlavní roli hraje ovšem Spajky.
Už musíme domů. Stoupáme strmou stezkou až na lomovou hranu a ještě než definitivně opustíme tato místa, otáčíme se a díváme dolů na naše nové kamarády...
Spajky otáčí pohled na nás: „Tak co, jdem?" Kýváme hlavou že jó a vzápětí ještě voláme na ty dole mohutným hlasem: Ahoj a máváme rukama, aby nás dobře viděli! Odpovídají a mávají také. Je to silně emotivní situace. zuzi
[1] (ještěrka - WWW) Vloženo 06.04.2008, 14:45:47
moc peknej vylet, a hm, mnam, ty burtiky! sedim tu u kompu a cekam, az prijde mladej s pizzou... mam desnej hlad a on porad nikde![2] (zuzi ) Vloženo 06.04.2008, 16:15:46
jojo, krásnej vejlet:)[3] (runy - WWW) Vloženo 06.04.2008, 23:42:26
vidím výlet hezkej se vším všudy jak má být. A hezky se spinkalo Zuzi, že jo?????A vstávat se moc nebude chtít, že jo????[4] (zuzi ) Vloženo 07.04.2008, 08:01:22
Ahoj Runy, spinkalo se hezky, ale vstávat se muselo, protože se v neděli (už od pátku) myla okna a vymetaly pavučiny a tak podobně a zuzi na to měla málo času, protože se po všechny tři dny také při tom i pořád někde rajzovalo ...Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.