rozvedená bloguje

Před chvílí jsem dorazila domů. Na to, že jsem 14 dní polehávala a ještě včera jsem si polehávala a hlavu měla úplně čistou, jsem dnes vyvíjela neobvyklou aktivitu, hlavně co se extenzity týká, rozjíždím se přece jenom raději pomalu.Od půl sedmé v práci do 18 hodin a pak hned do kulturáku na zkoušku divadla. Zkoušeli kus kde nehraju, ale hodila jsem se. Nepřišel muž, a tak jsem deklamovala jeho roli. Nono, nemohu se zbavit dojmu, že hrajeme trochu nudné kousky a navíc nikdo z nás nikdy divadlo nehrál a motáme se v tom tudíž jak nudle v bandě. Metodou pokusů a omylů. Budu muset občas na nějaký kus v televizi mrknout, abych něco okoukla. Pohyb na jevišti, gesta a tak. Obávám se stejně veřejné produkce. Bude velmi šílené s tím vylézt před naši maloměstskou veřejnost. Jen abych z toho zase neměla kolaps. Ale budu držet partu a každá zkušenost je dobrá! Kdo nic nedělá a jen se vyvaluje v bahně nic nezkazí a nic nezažije. Já se ještě, dokud to jde, asi párkrát ztrapním... co jiného zbývá když nechceme zarůst mechem.

ps: zde jsem vám nabídla hádanku – co je to na té předsádce za miniaturky? Musím se přiznat, že rozluštění je jen zdánlivě jednoduché, protože na předsádce vzadu je motiv velmi podobný, ale trochu jiný a já jsem nebyla schopná v této roční době přesně rozlišit a určit oba motivy. Obrátila jsem se na autora knihy, Františka Skálu. Jenže to není tak jednoduché. On nepoužívá moderní technologie – nemá auto, mobil, televizi a ani počítač. Komunikuje pouze klasicky dopisem nebo přímým rozhovorem.  Dnes jsem si opatřila adresu jeho bydliště a napsala jsem dopis. Jsem zvědavá, zda mi odpoví. Je to docela napínavé! zuzi (tak ještě můžete hádat,prosím..)

linkuj.cz vybrali.sme.sk