rozvedená bloguje

Zvolnila jsem životní tempo a příliš se nezabývám co bude až nastoupím do práce. Už týden ale mám vizi nové obývací kuchyně. Tak nějak si to maluji, ale zatím jen velmi volně. Jestli se do toho pustím, nebude to legrace. Těch zásahů by bylo více než jen nové kuchyňská linka. A také zamýšlím vykrámovat půdu a pořezat nábytek, staré police a dřevo, co se povaluje všude, kde je na ně trochu místa. Zatím se prohlížím inspirativní časopisy.

Ale, ale. Dnes odpoledne mě neočekávaně navštívil stavař z Města. Je to sympaťák, takový trochu neohrabaný sedlák přišedší z Moravy. Má hezkou měkkou mluvu a úsměv. Ráda ho vidím, vykáme si, ale náš úřední styk se vyznačuje bezprostředností. Vídáme se pouze v rámci plánované adaptaci sousedního pozemku na muzeum kamenictví. Bude se budovat plný plot a zadní stěnu mého domku zamýšlí obložit dřevem – jakousi imitací plotu.... Při té příležitosti jsem se pobavili na téma nové kuchyně a vůbec. Seznámila jsem ho s celou dispozicí domku. A teď mám hlavu v pejru a vůbec nevím co dál. Zviklal mě ... zamýšlel se nad domkem komplexně i s výhledem do budoucna a s ohledem na syna. Nejvíce se mu líbila klenutá místnost tak trochu stranou bydlení. Navrhuje mi zbudovat si malou kuchyňku tam a vůbec zařídit si tu místnůstku jen pro sebe s přístupem do zahrady. ... a Honzovi ponechat původní obytnou kuchyň + jeho dosavadní pokoj (v patře je ještě ložnice, ta by byla beze změny, také by zůstala mně). Tak jsem z toho zmatená. Těšila jsem se na novou kuchyň a teď si nejsem jistá, zda se mám do toho pustit. Žádná velká sláva... jsou chvíle, kdy se necejtím zrovna nejlíp a hlavně se cítím na všechno sama. Ale je to moje volba. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk