rozvedená bloguje

Minulý týden ve čtvrtek se to stalo poprvé. Během krátké doby mi teplota vystoupla ke čtyřicítce. Poté 3 dny klid a v pondělí znova. Atak v plné síle. Nešlo dělat vůbec nic. Horkost k nesnesení a současně mnou klepala zimnice. Studené tlapky a ruce. Teplý čaj, do postele, paralen. Vezmu si dovolenou, říkala jsem si, z toho se dostanu. Ale bylo mi hodně zle. Na jídlo jsem chuť neměla a všechny tekutiny jsem po čase vyzvracela. Jedině převařená a odražená voda s trochou šťávy ve mně vydržela. Ale než jsem to objevila! Doktora mám sice zdánlivě přes ulici, ale únava, apatie, bezmocnost a celková „smrtelná" malátnost organismu zapříčinily, že jsem hned zalehla a návštěvu lékaře posunula na později, až mi bude trochu lépe. Ráno za mnou vždy přišla babička, zeptat se, jestli něco nechci. Nic jsem vlastně nepotřebovala. Nejedla jsem a výměnu zapocených věcí za čisté jsem zvládala sama. Dva dny jsem tak ležela. Nerozeznávala den a noc,tedy ne že bych neviděla tmu, ale světlo nebo tma mi bylo jedno. Ležela jsem na zádech, nespala jsem, vlastně jsem pořád potichu naříkala, svíralo se mi srdce – nemohla jsem se pořádně nadechnout, měla jsem většinu času zimnici a nebyla schopna vůbec nic dělat, vůbec na nic myslit. Nedokázala jsem číst, dívat se na televizi, obtěžovaly mě babiččiny otázky. Celou tu dobu jsem měla zvláštní vidiny, stále jen a jen ty samé. Hlásím se na e-mailu, otvírám doručené, vidím tu rozbalenou nabídku, klikám a dost. Zase znovu. Tak nějak to šlo jednostranně celý den. Vůbec nevím o něčem jiném. Čas vůbec neutíkal. Chodím stále pít, svařuji vodu, na záchod a zpět. Občas hygiena. Ve středu zapínám poprvé PC, ale jen hledám telefon na lékaře. Volám, jestli bych nemusela čekat. Nemusela. Pan doktor to se mnou probírá, ale mnou jeho informace protékají, aniž by se nějak zdržely. Jsem nějak mimo. Mám stále vysokou teplotu. Něco si přece jen „odnáším" výraz paralenové čípky a že si mám dávat obklad na hruď. Šla jsem úplně nalehko, bez peněz, takže jsem zůstala dlužná za poplatek a navíc jsem se musela vrátit znovu do lékárny. Prostě popleta. Vyfasovala jsem čípky a šup do postele. Pokračuji v léčbě. Čípky, obklady, na hruď i na hlavu. Hlava k nesnesení neustále bolí. Už od pondělka. Nic zvláštního se neděje, stále stejná bída a apatie. Zvykám si, už nesténám. Jen občas si tak ulevím s pochopením pro svojí situaci. Ve čtvrtek odpoledne se mi udělalo nějak lépe. Takový klid, srdce se uvolnilo, mohu si lehnut na bok. Dopřeji si luxus a odkládám obklady. Stejně ale nemohu spát ani na cokoli cíleně myslet. Je mi to divné, takový obrat, měřím si teplotu a zhrozím se. Nejvyšší co jsem kdy měla. Dvě čárky pod 40. Zpanikařila jsem a volám lékaři. Konzultujeme ten můj stav. Radí čekat. Stejně mu to ale nedá a později přijíždí (nebyl doma). Prohlíží mne, měří tep, tlak, všechno jde. Ještě ukázat léky a! dochází mu, že jsem to pěkně zbodla! Mám sice čípky, ale ne paralenové. Ty jsem si měla koupit soukromě. On mi napsal pouze recept na čípky na zklidnění žaludku. Jenže já v tom svým stavu nic nevnímala a nepamatovala si a ty dnešní fígle co a jak aby se ušetřilo mi byly v tu chvíli ukradené. Prostě jsem jen v lékárně podsunula recept. Mám čípky? Mám. Tak rychle pod peřinu.
A pak už to šlo docela rychle ... horečka spadla během jednoho ležení. Vlastně jak rychle přišla, tak odešla. Ale následky nějaký sou. Ještě jsem v nepořádku, motá se mi hlava, jsem nejistá, polehávám celé dny, smrkám krev. Když jsem se na sebe po těch dnech podívala do zrcadla, myslím, obličej, zhrozila jsem se, kosmetické podrobnosti však nečekejte. Ale v noci už spím... Pan doktor říkal, že několik takových případů zde již měl. Já se obávám, jestli tuhle hrůzu nemám z bazénu. Ty kondiční slepci co brázdí vodu i mimo svůj rajón a co si ještě poutají na tělo různé broučí krunýře a tlapky a vodnické imitace mě štvou. Dělají vlny na našem malém rybníce a já někdy loknu. Nesnáším je, ty vodní blbečky. !!!!!!!!!!!!!!!! zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk