rozvedená bloguje

Dnešek jsem si zpestřila návštěvou obecné školy z nedaleké obce. Teda ty dětičky přišly za mnou. Beseda pro 40 dětí z 1. – 4. třídy na objednávku. Dávala jsem Karla Čapka a samozřejmě jsem připojila i Josefa, jeho bratra. Celý jeden den jsem tu exhibici připravovala. Neboť jak jinak to nazvat. Podat životopis tohoto autora zajímavě neotřele a navíc s přáním, aby si opravdu něco zapamatovali, to dá fušku. A také je nešetřím. Používám sice slova kterým nerozumí, ale hned se ptám a vysvětlujeme si. Žurnalista, filosof, dramatik, melancholie, atd ... Nepřednáším, spíše konverzuji a ptám, se a děti po mně repetují. Můj styl je herecký. Děti se nesmí nudit. Jakmile se začnou ošívat, je zle.... A k besedě patří i obrázky. Karel, Josef s paletou, dva záběry jejich fascinujícího dvojdomku, hrob na Vinohradech (moje oblíbené téma) mladý Karel a Olga a Olga a Karel v letech. A také mapa,kde si ukazujeme kde Karel všude byl a bydlel. Ale proč to všechno píšu ... Dobrá beseda je závislá nejvíce na dobrém rozpoložení přednášejícího, ale samozřejmě také musí být dobrá příprava... to je ale samozřejmost, že přečtu všechny možné i nemožné prameny, abych vyhledala nějaké zajímavosti, kterých bych se chytila.... Po besedě jsem se ptala dětí a učitelek, co je na Karlu Čapkovi nejvíc zaujalo. Děti se moc neprojevovaly, ale paní učitelka se dala slyšet, že jí jak byl všestranný: spisovatel, novinář, dramatik, výborný fotograf, zdatný kreslíř, cestovatel, zahradník, sběratel etnické hudby, obdivovatel lidového umění atd... A mne chytla zase jiná věc. Jak si matka Karla Čapka dokázala nekompromisně splnit svůj sen. Není toto všude vysvětleno, píše se jen, že se Čapkovi v roce 1907 přestěhovali do Prahy, ale občas někde na NĚCO narazíte :

V roce 1907 v době Čapkova pobytu v Brně však došlo v rodině k tragické události. Otec totiž onemocněl mozkovou chřipkou s dočasným následkem těžké melancholie. Toho využila Karlova matka k uskutečnění svého snu, kulturního života podle svých představ v Praze. Za oběť tomuto svému vytouženému snu nemilosrdně položila všechen rodinný majetek, včetně doktorské praxe pana otce. Vše prodala a odstěhovala celou rodinu do Prahy. Karel zde nastoupil na Akademické gymnasium. Matka rozdělila rodinné jmění na čtyři díly, Josef s Karlem dostali po jednom, a mohli tak nastoupit samostatnou dráhu mladých umělců.
Jiné prameny nahrazují slovo melancholie slovem schizofrenie, tak nevím. Mně se ale ta dočasná melancholie líbí víc! A tak si říkám – je škoda někdy neudělat škrt a jít za svým snem, za tušeným štěstím. Jen mít odvahu. Nebát se. Kolik takových drobných i zásadních rozhodnutí nás ještě čeká??? zuzi

(A Léňo děkuju za test, vzbudil velký nadšení) 

linkuj.cz vybrali.sme.sk