rozvedená bloguje

Čtvrteční Praha – dopoledne v Sukově knihovně v Mikulandské ulici a na stolech ležící přehlídka dobrých knih pro děti – takto žně loňského roku ... paní autorka výstavky nemá osobně ráda Albatros, něco jí udělali, ale nevím co! Takže se dělá jakože Albatros neexistuje... i tak tam je hodně krásných knížek a mezi nimi i ta od bloggerky Kashiky: S kým žirafy snídají.

A moje oblíbená nakladatelství Meander a Baobab tu mají spoustu krásných knížek a tak si prohlížím a laskám se a těším se, až je budu mít v ruce nastálo. Většinu titulů totiž dostáváme zadarmo z grantu Česká knihovna. Je to těžký. Knížky jsou tak utěšené, ale děti po nich stejně moc neprahnou. Děti ještě nemají dobrý vkus a nedají si říct! Půjčují a prohlížejí si jen knihy, které se jim líbí. A ta umělecká dílka nám leží na regále. Asi s tím budu muset něco udělat a připravit osvětovou besedu. Ale nuťte někomu máslo, když miluje Ramu! Uf!
Pak přesun na Klíčov za Honzou a povídání s vychovateli. Jsou spokojeni a já jsem taky spokojena. Úvodem se musím jít podívat na kresbu hlavy bílého tygra, kterou Honza nakreslil podle fotografie. Hoši dílko ještě dotvořili opravdickým králičím pletivem přes výkres. Teď kreslí Honza portrét podle skutečnosti. A také chodí pracovat a dělá keramiku. Nebo se dopoledne učí ve třídě. Krůčky maličké skoro nepostřehnutelné, ale už jen to, že jsme 3 hodiny spolu a povídáme si a že mu mohu říci své argumenty a on je vyslechne a uznává, že mi sám dá pusu když se vidíme i loučíme a klidně před všemi co jsou kolem. To nikdy nebylo. Kdepak pusu! Honza je otevřený. Těší mě to. Doprovází mne do Ládví na metro a já jedu už sama na Florenc. Příští týden míříme spolu na talentovky do Jaroměře a v dubnu další na soukromé škole v Praze. Předpokládáme ,že na obou uspěje a pak se zletilý Jan sám rozhodne kam zamíří.
Dnes se stala zajímavá věc. Měla jsem mít schůzku a dotyčný se neozval ani neomluvil. Pěknej ignorant! Takový zájem a nakonec cukne.... To by mě zajímalo, co ho k tomu vedlo. Celý týden ladíme termíny a když je konečně zaděláno ... NIC! A zdál se takovým slušňákem. Ale zároveň musím se přiznat, že se mi moc randit nechtělo, jen jsem byla zvědavá. Ale rozebírat to nebudu.
Zítra jedeme s Miladou za kultůrou do Městečka Trnávky (nikdy jsem tam nebyla) a do Litomyšle na výstavy a konečně do Třebový na internát pro Honzovy věci a zlatý hřeb bude na Rozcestí Štěstí u Ústí. Dáme si tam zase svačinu. Zakoupila jsem kvůli tomu i nerezovou termosku na uchování teplého nápoje a vyrobím chutnou svačinu. Hmmm, na to se těším asi nejvíc. Kdovíproč mne to tam tak pořád táhne ... a štěstí stejně nepřichází. Nebo možná už přišlo, jen já o tom nevím nebo si to štěstí neuvědomuji. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk