rozvedená bloguje

Ráda bych tady napsala nějaké závažné věci,ale co jsem doteď ze sebe nedostala, to už ze sebe nedostanu, protože na mě zase padl spánek jak pytel a je rozumné jít spát, protože zítra zase jezevčice opouští rodnou noru a vyráží ještě dál než tomu bylo včera. Budíka jsem nařídila na půl čtvrtou a mým cílem bude matka českých měst, Praha.
Udělala jsem rekord a za 3 dny nebo snad 4 přečetla poslední dva díly Třetího přání od Fulghuma. Druhý díl se mi ještě líbil, tedy pokud se odehrával v Japonsku, ale když se hrdinové přesunuli na Krétu zdál se mi již román ne tak sevřený a propracovaný, ale nějak se rozjel a hrdinům nebyla už věnována taková péče jako v díle prvním. Zdálo se mi že se vše odehrává v chaosu a rychlosti a děj se tříští do epizod. A smutný konec proběhl jen tak mimochodem. Třetí díl jsem přehltla velmi rychle, protože nemám vůbec ráda, když si lidé na něco hrají. Ne, téhle části jsem si neužívala, a ani jsem jí neporozuměla. Dvojice hlavních hrdinů přehrávala a dělala nuceně něco, co se dělá přirozeně, když jsou spolu ti dva rádi a chodí trochu nad zemí... Ani se mi nechce nad tou knihou přemýšlet, tedy nad smyslem třetího dílu. Je-li tam něco hlubokého moje omezená fantazie to neobjevila a neunesla mě ani krása slova. A tak dobrou noc. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk