rozvedená bloguje

V Českých Budějovicích jsme měli setkání s dcerou na půli cesty. Já vyrazila vlakem, ona autem. V naší zastávce (kde někdy vlak staví pouze na zamávání) měli dovolenou, tak mi průvodčí vystavil jízdenku až ve vlaku. Nedělal si hlavu s utajením služebních informací a prozradil mi, že támhleten pán, a ukázal rukou, jede též do Budějic. A tak jsem pána, kterého jsem viděla pouze zezadu, hned kontaktovala a připojila se k němu, abych získala organizátora a nemusela se starat o přestupy, zdvihání těžkého zavazadla nad sebe a měla společnost na delší cestu. Všechno klaplo, jen jsem před výstupem dostala neočekávaně pozvání na rande, až zase budeme z Budějic doma. No, ale, z tohohle mráčku nazaprší, přátelé....
Na nádraží už čekala dcera a jeli jsme se ubytovat do zamluvené ubytovny. Chtěli jsme se zbavit zavazadel. Dcera je tak naučená od kolegyně, které vždy když přijede do Česka, vykradou auto. Nepodařilo se nám ale tam dostat. Nedozvonili jsme se a telefon nikdo nebral. Jeli jsme se tedy podívat do Globusu, hlavně si dát něco k obědu a podívat se na SLEVY. Ostatně, já jsem měla v zavazadle jen kotel guláše, řízky a cukroví pro zetě a dárky pro dceru, hlavně dvě knihy, jednu o váze 2 kg. A pak už jen kartáček na zuby, ručník a prádlo. Toť vše.
V budějovickém Glóbusu dobře vaří! Kupodivu to bylo jako od maminky. Já mexický guláš a Zorka těstoviny se zeleninou a kuřecím masem. Nacpali jsme si bříška a vydrželi až do rána!
A něco jsme potom i nakoupili. Třeba krásné klasické usňové kotníčkové boty, po kterých jsem dlouho toužila. Anebo zvláštní náušnice. Mezitím jsme stále vytáčeli číslo na ubytovnu a nic. Tak jsme se tam nakonec rozjeli s cílem proniknout dovnitř za každou cenu. Nemusely jsme ale. Zjistily jsme, že vytáčíme špatné číslo. Pak už to šlo ráz na ráz. Ještě za světla jsme zajeli na odstavné parkoviště ke Kauflandu – to se stalo naší základnou pro pěší vycházky do města. Venku by ale pěknej samec, a tak jsme vycházku po nočním městě moc neprotahovaly a zašly do kýmsi doporučené kavárny U černé kočky. Slastný zážitek.Všechny smysly si přišly na své. Příjemné prostředí, milá a moc hezká kavárnice a neuvěřitelné ceny! Doporučuji všem ... a můžete si tak vzít i svého hafana :o).
Zpět domů, čaj, dárky, povídání a sprchování na žetony. Kdo chce zůstat špindírou – ušetří. Jeden žeton na 3,5 minuty sprchy za 10 Kč....
Druhý den jsme nejprve věnovali hledání náušnice. Pro trochu tý parády jsem ji někde ztratila. Buď v kabince nebo při zkoušení náušnic ... nenašla se.... A pak jsme se procházeli Budějicemi, povídaly si a pak zase na kafe a čaj a na ubytovnu a domů ... Zorka dorazila o dvě hodiny dříve než já. Už se nic zvláštního nestalo... zuzi

 

V Budějicích se na náměstí bruslí. Stejně jako na Rudém náměstí. Mezi kašnou a stromečkem.

Romantický pohled z okna kavárny. Vidíte tam v dálce tu ledovou plochu???

Záběr z kavárny na sousední stůl a bar. Já si dala velkou kávu s višňovým likérem a čepicí napěněného mléka sachr se šlehačkou. Zorka zelený čaj.

Kavárna, pohled z okna. V teple mě bavilo fotit...

 AA poslední z kavárny U Černé kočky. Chvilka, kdy se vyprázdnilo – v pozadí prolétla sličná kavárnice s červeným trikem a otiskem černé kočky na něm.

Naše skromné obydlí. Chudo, ale teplo.

Společná chodba pro 3 partaje. Vedle nás bydlela v pokoji mladá dvojice, dívka byla v pokročilém stupni těhotenství. Potkali jsme se na procházce ve městě. Měli stejné bundy. Také bych chtěla chodit s chlapcem a mít s ním stejnou bundu. A možná i čepici!

České Budějovice, park u konzervatoře, "Alekův park". Stromy jsmepozdravily, skřítky neobjevily, ale zapálily svíčky za nedomilované lásky. Za všechny nedomilované lásky.  

linkuj.cz vybrali.sme.sk