rozvedená bloguje

Žijeme v době nadbytku. Spousta věcí je pouze určena pro krátkodobou spotřebu a vznikla jen proto, aby přebila to předchozí, aby vznikla „novinka", která má o něco větší šanci, že opět pohne na chvíli prodejem. Podle toho to také ve většině případů vypadá. Věci, které vznikají, jsou ploché, pouze „napěněné" – načinčané, nemají svůj „utajený vnitřní svět" a když zaniknou, nezůstane po nic vůbec nic. Žádný opar, žádné fluidum. Protože také nic nevyzařovaly. Vznikly ve spěchu, tvůrce do nich nevložil nic ze své mysli a chybí jim jemnost a vnitřní labyrint. Jen se třeba tak naoko tváří. Anebo ani to ne. (A jak je to s věcmi, tak je to i s lidmi)
Těžko mi o těchto záležitostech tvorby hovořit, vnímám věci ponejvíce pocitově, smyslově a nejsem obratná ve vyjadřování... myslím ale, že je velmi těžké vytvořit umělecké dílo, které má utajený vnitřní svět a zároveň působí lehce přirozeně nikoli klopotně a ještě ke všemu tvoří jeho součásti dokonale sladěný celek.
Ale vznikají i takové kousky. A v dnešní lavině všeho možného by neměly zaniknout. Jejich autoři jim vtiskli svoje znamení a vyhráli si s nimi, neuspěchali je.
Do téhle kategorie patří i dva amatérské filmy dvojice Radomír Jadomek a Libor Veselý z Vyškova. Záhady Krysařova kraje a Malíř švestkových knedlíků. Oba cca 20 minutové filmy mají společný základ. Autoři jsou zaujati krajinou kde žijí a její historií. Nejsou to však žádní „suchoprdi" a povrchní vlastenci! Vnímají nejen viditelnou tvář krajiny, ale také její vnitřní svět. A jsou citliví na její znamení a pradávné symboly. „Krysař" byl vpuštěn do světa roku 2006 a ve smyslu slova experimentální se drží ještě obrazně při zemi. I tak je ale velmi netradiční ve smyslu historicko-vlastivědném. Není to žádná toulavá kamera, na to se připravte. „Malíř", to je už jiná. LV a RJ popustili zcela uzdu fantazii a rozehráli bláznivý příběh, který člověka na první podívání vcucne do sebe. Originální příjemný nezapomenutelný ztřeštěný příběh odehrávající se v kulisách jejich krajiny, kaleidoskop obrázků majících přesto svůj řád. Výborná optika a hudba, pohyb, střih. Na mne působí konzistentně.
„Malíře" jsem viděla 4x, „Krysaře 3x. Oba příběhy mají více vrstev a pokaždé jsem objevila něco nového. První zhlédnutí není nic. Jako když poprvé vidíš chlapa, který se ti líbí, je ti něčím blízký, přitahuje tě, ale ještě mu moc nerozumíš, nepostihneš naráz všechny jeho nuance. Jenom ho okoukneš a je ti jasné, že ho „bereš". A je to tak dobře. Nejhezčí je přece poznávání. A stejně je to i s těmi filmy. První setkání je pouze orientační, další ti dá možnost najít i ta napoprvé ti skrytá místa a zkoumat vnitřní labyrinty a symboly,které tam jsou autory vloženy v dalších vrstvách. Nevím jak vy, ale já jsem přivítala vysvětlující texty, které uvedl Libor Veselý v komentářích zde na blogu.

Ale poprvé o těch autorských tajemných záměrech nemusíte vědět vůbec nic. Filmy si vás „vezmou" i tak... A nezapomeňte,jak už jsem psala, máte-li nějaké pocity, zážitky z promítání, komentujte. Dík. zuzi

Odkazy:

http://uloz.to/1972533/zahady-krysarova-kraje.mpg

http://uloz.to/710461/malir-svestkovych-knedliku-1.mpg

http://uloz.to/1972557/malir-svestkovych-knedliku-2.mpg

(druhý film je rozdělen na dvě části a oba trvají cca 20 minut)

Filmy byly několikrát oceněny na festivalech amatérských filmů v Česku.

Doplňuji o nový kousek této dvojice klip "Lože Vyvrhelovo" - klasický black metal v podání vyškovských Defeated

Pierre u Plumlovského zámku (MŠK)

Realizační tým Malíře švestkových knedlíků ve studiu ASI

linkuj.cz vybrali.sme.sk