rozvedená bloguje

· Něco ke Švejnarovi. Viděla jsem ho v TV v akci. Přijde mi trochu nudný, bez emocí, bez chuti, bez zápachu. Působí na mne velmi vyrovnaně, ale suše. Jako robot. Neviděla jsem ho se usmát. Jeho projev je jako přímka bez výkyvů. Dovede se vůbec vzrušit?, nechá se zaujmout druhým člověkem?, umí se nechat „unést"?, baví ho jen tak tlachat o ničem? Nebo je to jen maska? Aby se nestal příliš brzo terčem ... nebo snad zdrženlivost? No, každý jsme nějaký, ale měli bychom "umět " dát průchod svým citům – smíchu, pláči atd .... 

Otevřela jsem pak přílohu LN Pátek a prohlížela si Best of 07 – Agentura Reuters vybrala z tisíců snímků svých fotografů pořízených v tomto roce sérii Picture of the Year 2007 a zaujala mě fotka Busche jak tančí před Bílým domem s umělci ze Senegalu v den boje proti malárii a potěšila jsem se.

Mám k Buschovi ambivalentní vztah, stejně jako ke Klausovi. Ale jsem jim vděčná, že kromě své majestátní image se někdy nebojí jistým způsobem zesměšnit a dají průchod některým svým trochu nepatřičným vlastnostem. Říkám nepatřičným, ale v uvozovkách, s nadsázkou. Jsou prostě „lidští" se svými přednostmi i poklesky či přehmaty... Myslím tím třeba vrtošivost, malou hloupost, osobní zaujatost až umanutost, jistá subjektivnost  jevící se jako neobjektivnost  ... Tak pan Švejnar ... nejsem si na první pohled jista zda by také tak emotivně a opravdově zatančil ze Senegalci před Hradem proti malárii. Ale třeba se pletu ... zuzi (ještě jsem chtěla něco k Větvičkovi, ale to už nezvládnu ... chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr)

Zde celá vygůglovaná série tanečků

linkuj.cz vybrali.sme.sk