rozvedená bloguje

Včera jsem měla napilno. Čekala jsem na besedu šesťáky a sedmáky z blízké obce. Od rána jsem připravovala testy a různé pomůcky, abych ta děcka zabavila. Přijeli k nám jako na výlet. Na besedu a ještě si projít město. Naše malé město, které je přece jen o něco větší než jejich vesnicoměsto. Ale základku tam mají. Neunavuji děti dlouhými řečmi a ještě se řídím pravidly nestora dětských besed strýčka Jedličky... ne že bych na ně teda hýkala a vyzývala je ke kokrhání a měla na hlavě čepici s červeným hřebínkem, to ne... ptám se jich na různé věci k věci, odhady a definice, vyzývám ke kolektivnímu projevu souhlasu či nesouhlasu. A tak se ty roztržité děti provedou až ke konci vysvětlování a ozřejmování a pak už jsou na řadě soutěže, hledání a testy. A to je baví, většinou. Někdy se ale sebejistý člověk může stavět na hlavu a za hvězdu stejně není, – to jsou svatá slova Lenči z Plzně, která se také zabývá touto kratochvílí.... Nic na světě totiž není jistý!
Děti odešly a já rychle ještě dodělávala nějaké resty a přišli dva zákazníci ... něco jsem skenovala a tiskla a s tím druhým – přišel na net – jsme narychlo navázali přátelský vztah. Nějak jsme se domluvili na budoucí výměně informací. On si donese na papírku pár dotazů kolem počítače a internetu a já budu zasvěcena do jedné z jeho dvou profesí. Zabývá se vyřizováním "papírů" pro ty, kteří pracují ve Španělsku. Tohle ale napadlo jeho. Nebyl tu poprvé, ale až nyní jsme se více zkontaktovali ... vím, jeho informace mi zřejmě prakticky neposlouží, ale já mám tyhle náhodné verbální komunikace ráda...
Odpoledne doma. Moc jsem se nezdržovala a šla se projít. Celý týden z práce a domů, potřebovala jsem čerstvý vzduch. Tak jsem šla do lesa. Moc klidu jsem tam ale neužila. Malí skautíci a jejich vedoucí hráli v Malhošti nějakou bojovku. Jeden z vedoucích hlídal skautíky pod břehem aby nekoukali, a druhý se poflakoval po lese s pařezem na provaze, který táhl za sebou dělajíce tak stopu podle které měl být vlčaty sledován... Asi se to moc nepovedlo, protože Mravenec, Lasička , Kecal a ostatní hledali nějak naslepo. Ta jména jsou prosím autentická!
Doma ... zase potřebuje peníze. Nejdřív na „cíga" a pak 1000 na dluh pro jednoho co pro ně jede až z Třebové. Přežila jsem to se ctí, ale za jakou cenu.... Celý večer měl potřebu mě hlasitě seznamovat s svými jedině správnými názory na život a obživu a několikrát vulgárně napadnout ty moje, které jsou „zmatené" . Už mě ty řeči nezajímají, protože diskutuje agresivně a stále opakuje jen to jedno. Pro mne nepřijatelné. A neposlouchá co říkám já. Večer demonstrativně odešel, že jde pro peníze. Ráno jsem zjistila, že zmizela věž. Předávka asi proběhla oknem. Na poště má nevyzvednutý balík z grows. Teď hrabe na zahradě listí. Za cíga. zuzi

na hrázi bezejmenného lesního rybníku.  včera 

linkuj.cz vybrali.sme.sk