rozvedená bloguje

V poslední čas je pro mne typické, že stále někde courám a v noci nespím. Tedy usínám záhy, ale probudím-li se po půlnoci, moc tomu spánku nedám a zdají se mi sny. Sny které navazují na mé myšlenky, a vůbec není těžké rozkrýt jejich smysl. Nesním toužebné sny, tomu se dávno podvědomě vyhýbám. Dávám přednost reálné skutečnosti. Někdy se ale přece něco milostného připlete, a to mě docela zaskočí. Ale zpátky k tématu ... dnes jsem zase courala dopoledne po Chrudimi a vidím čerstvý plakát na výstavu grafiky Bohuslava Reynka. Ha! Nedávno se mi jedna jeho grafika připomněla na blogu Ofélie. A vryla se mi do paměti, mám Reynka ráda. Jeho dílo je zemité a osobité, jeho smysl pro to základní co ho obklopovalo ve skromném životě, to obyčejné, ale vznešené a krásné, i když vyvolávající pocit posmutnělosti, tragiky, melancholie, prostupuje jeho malé intimní grafické listy a verše. Domov, příroda, zvířata. Symboly. A biblické motivy. Vše tvoří obraz citlivého člověka. Jeho básně, poskládaná slova, vyvolávají konkrétní představy a pocity. Není to žádný sentiment, je tam hluboký smutek.... je to taková vyvřelina, nikoli lehkost vánku ...
Mám připravené verše a grafiku, ale až zítra, jsem unavená. Šla jsem ještě do práce a přišla domů po osmnácté hodině ... Na výstavu jsem se vlastně „vetřela" :o), protože vernisáž je až zítra. Tak jsem to zkusila.... Ještě se k tomu vrátím ... nikdy jsem nebyla na jeho výstavě, tolik Raynka nejednou jsem ještě nezažila – byly tam i vybrané verše. Musím říct, že jsem ji docela probrečela... zuzi
Svou jistou střídmostí motivů a příbuzností námětů vám možná tenhle obrázek připomene trochu Komárka. Ale Komárek byl na povrchu, jen hromadil ... shromažďoval. Reynek je něco docela jiného ... a taky tak neplácal. Každé slovo jeho básně je nenahraditelné a sedí jak přišité. Básně jsou syrové a mnohdy beznadějné...

linkuj.cz vybrali.sme.sk