rozvedená bloguje

Poslední dobou relaxuji obvykle u plotny. Dnes jsem relaxovala celý den. Dopoledne u plotny a odpoledne až do večera v lese. Vytáhla mě Milada a Spajky. To ale byla túra ... skoro čtyřhodinová. A tak jsem si na chvíli vyčistila hlavu. A nemyslela jen na to jedno ... na to s čím teď žiju ...

To je Milada, dnes laděna domodra. Známe se dlouho, ale nejsme z těch co se musí stále navštěvovat. Můžeme si říci cokoli. Milada pracuje v kultuře a bere mě s sebou na akce. A jak tak nad tím uvažuji, s žádnou jinou ženou se v našem městě nekamarádím. Nepotřebuji mít kolem sebe moře lidí.

To je Spajky. Roční bígl. Naběhal toho mnohokrát více než ušly my. Byl vypuštěn z vodítka a nakonec se to vymstilo. Chytil čerstvou stopu, začal ňufat a už mu bylo všechno jedno. Ještě jsme ho jednou zahlédli jak štve srnu a pak už se ztratil a nereagoval ani na píšťalku, na jejíž zvuk byl prý Miladiným manželem vycvičen. I tato poslední pojistka zklamala. Cestou zpět na nás už čekal u lesa starší myslivec. Slyšel jak Milada píská a volá nahlas „Spajky". Takového vlídného myslivce aby pohledal. Velmi mě překvapil jeho přístup. Někdo by si na nás s chutí smlsnul, ale tenhle byl velmi milý i když nám vlastně trochu vyčinil. Viděl totiž jak ten lump Spajky honí zvěř... Tak se mi zdá, že občas ještě na někoho hodného člověk narazí. Ale čím dál víc to považuji za malý zázrak. Vlídné zacházení ... no a domů jsme došli za tmy bez něho a Miladě to provedl poprvé. Říkala, že doma sedne do auta a pojede ho hledat. Později došla sms, že ho opravdu našli!

Cesta lesem ... jedna z několika fotek ... Nemám zimu moc ráda, ale procházka zimním lesem – čerstvě zasněženým lesem, to je něco jiného. To je něha. Čistota. Jen několik základních barev – omezená barevná paleta ... ta sváteční bělost prostě uklidňuje a povznáší. Krajina je střídmá a uhlazená. Krása jednoduchosti. Lineární krajina. Alespoň já to tak chápu...

Starý známý!!!
A to je jeden z mnoha posedů co jsme cestou zhlédly. Ale poprvé se setkávám s tímto typem. Vlastně podruhé ... znám tento typ z pardubické výstavy (Císařovský), tam ale svištěl krajinou (říkal Rowdy ...). Ten zde stál jako přišitý.

Bývalý vyhlášený zájezdní hostinec U Anduly. Od její smrti je ničí ... Pamatuji ještě Andulu i hostinec v provozu. Stojí na samotě u silnice z Předhradí směrem na Doly Nesetkala jsem se nikdy s takovým nefalšovaným koloritem. Baba jako řemen. S nikým se ... nesrala!. Tancovalo se tady podomácku u harmoniky a byl zde i orchestrion (snad se nepletu ...). Źádná velká nabídka a člověk tam musel poslouchat. Chceš svařený víno? Tak jedině celej litr a jestli máš hlad, mám jenom tatranky. Přesto nebo právě proto zde bylo tak milo ...

Celé jsem to prošla. Je zde i černá kuchyň nebo možná je to udírna ... a také podzemní sklípek s kamennými schody. Jsem odvážná, ale tam jsem si opravdu netroufla. Co kdyby na mě někdo vybaf?
Divím se, že někdo tuhle hospodu ještě nikdo neobnovil. Jsem si jista, že by to byla výborná investice. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk