rozvedená bloguje

Není to tak moc dlouho, co jsem trávila mnohé chvíle jistou zvláštní činností. Hrála jsem neustále nějaké hry o TO, aby něco konkrétního dobře dopadlo. Začínala jsem lehce, ale postupně jsem nabyla v této fiktivní aktivitě jisté virtuozity a zvláštní potvrzující znamínko jsem hledala a nacházela kdekoli a při jakékoli činnosti. Byla jsem vynalézavá a neustále jsem něco počítala, odhadovala a předvídala, a když to nevyšlo, nacházela jsem si podvědomě výmluvy, že to bylo teď nanečisto a zkoušela štěstí náhody znovu -teď už doopravdy, až jsem se konečně dopracovala k potvrzení těch nejlepších vyhlídek. A těšila se....
Hrála jsem karty na počítači, počítala obrubáky, kroky, sundávala kolíčky na prádlo ze šňůry, abych je všechny unesla v náručí najednou, žehlila na čas... všechnu činnost jsem pomalu nějak limitovala ... ale nebylo to k ničemu. Tuto činnost jsem totiž dokonale devalvovala. A budoucnost si dělala co chtěla ...
A jak jsem nadšeně provozovala tento „malý hazard", tak jsem si s jistým překvapením jednou uvědomila, že už jsem hodně dlouho tyhle naivní zkoušky nedělala a že bych měla těžkosti i s pravidly hraní pasiánsu, mně kdysi tak drahého ... ale touhy a přání neuvadly, neokorala jsem. Myslím, že poslední záchvěv „tajemné předtuchy" jsem absolvovala v pohádkovém Jičíně v oddělení tajných přání....
Od té doby jsem se podobným okultním pokusům vyhýbala ... ač zajímavých příležitostí bylo několik ... Až včera ... Psala jsem o tom dni. Byla jsem sama v pohodě a klidu a odpoledne jsem při žehlení sledovala jeden z dílů seriálu Paměti mystika. Byl to ten milý díl, kde Eduard Tomáš s lehkým humorem vypráví zejména o návštěvě dvou Indů, učitele a jeho žáka, kteří provádějí zvláštní dechové cvičení – hamsají atd ... Mám tu knihu doma a zašla jsem si pro ni. Dostala jsem chuť si přečíst pár kapitol. Ale do ruky jsem jí vzala až před spaním. Ještě než jsem jí otevřela, vzpomněla jsem si náhle na jednu věc ... kamarádka Lenka z Jičína a Plzně mi vyprávěla o jednom nevinném mentálním pokusu, který občas použije na závěr besedy s dětmi. Myslete si na jakoukoli otázku která vás právě napadne. Běžte ke knihovně a náhodně vyberte knihu. Zavřete oči, rozevřete knižní blok, a prstem se dotkněte listu papíru. Otevřete oči a přečtěte to místo doteku ... a jeho blízké okolí. Našli jste odpověď na svůj dotaz? Iniciovala jsem tuhle hru několikrát, ale sama jsem se nikdy nezapojila... až včera. Svírám v ruce knihu Paměti mystika a napadá mě poprvé zavřít oči a zeptat se „kohosi" na odpověď. Nebažím po něčem konkrétním, jen bych ráda kdyby mi někdo naznačil jak dál ... tak zavírám oči, rozevírám knihu, ukazovák pokládám pomalu ale sebejistě na papír, otvírám oči a čtu ...

Zapuď touhu po životě,
zapuď touhu po pohodlí,
zabij ctižádost
a pracuj tak,
jako bys ctižádostivý byl!

Listuji knihou a zjišťuji, že toto místo je poměrně neobvyklé a ojedinělé. Kniha je opravdu spíše vyprávěním o životě a takových návodných míst mnoho není ... kapitola má název Temná noc duše a jak ji překonat. Poslední velké světlo... zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk