rozvedená bloguje

Očima zuzi
Východočeká galerie Pardubicích hostí od počátku října do 25. listopadu dva malíře – v domě U Jonáše Antonína Střížka (48 let) a na zámku Tomáše Císařovského (45 let).
Oba malíři, jejichž tvorba se zařazuje do období postmoderny, jsou divácky vděční. Malují totiž realisticky. Ale používají uvolněnou barevnost.. A toto ocení i návštěvník, který se v postmoderně nevyzná. Ví o čem je řeč! Může chodit od obrazu k obrazu a dívat se a přemýšlet. A třeba i hádat názvy obrazů...

Atrium domu U Jonáše

Antonín Střížek je v tomto smyslu ještě více přístupnější a malebnější než Císařovský. A není tak konfrontační a odvážný. Náměty jeho víceméně poetických nekomplikovaných obrazů zde by se daly rozdělit do několika skupin ... obyčejné předměty a jednotlivosti ( šaty a korále, pouzdro na vajíčka z recykloveného kartonu s vajíčky, kačeny, telegrafní sloup a jiné technické náměty, hrob, někdy prvorepublikové nostalgie ...), zátiší, jednoduchá romantická krajina s lidskou stafáží, noční město ... ano, je v tom obsažena poezie a člověk cítí při pohledu na ty trochu všední náměty kouzlo obyčejné neobyčejnosti. Pestrá barevnost sražená bělobou v použitých barvách působí na celé výstavě jednolitým sjednocujícím celkovým dojmem... Vždycky je nejtěžší najít v dnešním světě, kde jeden přebíjí druhého těmi nejtěžšími trumfy, svojí parketu a té se držet, aby byl umělec rozpoznatelný. Nejen držet, ale i svou pozici rozvíjet...
Mimo obrazů mě zaujalo několik panelů s citáty Antonína Střížka. Velmi dobře vybrané tvoří textový doplněk k obrazům – pomohou návštěvníkovi proniknout do vnitřního světa malíře. Uvedu je pod obrazy, jejichž názvy jsem si nepoznamenala, ale nejsou tak podstatné :o))) zuzi a dívejte se.

Všichni jsme dnes atakováni informacemi, které jsou podány tak, aby na sebe strhly pozornost. Pořád se na něco díváme, něco prohlížíme, přibývá technologií jak nás upoutat. Obraz vedle všech těchto možností vypadá jako chudý příbuzný. Ale právě proto, že v malířství je již dnes překážkou různé formální předstírání, jsou jeho možnosti nové i pro dnešek. Malířství tedy nese ještě naléhavěji než dříve otázku, proč vzniká obraz, proč ho tvořit a jak. Je tedy pro mne napínavé malovat obraz.

Myslím, že jsou to hlavně dvě věci – barva a příběh. Obrazový příběh. Tedy ne nutně literární příběh. Obraz může mít pro diváka spoustu zajímavých momentů a překvapení. Například položení barvy, barva sama, kresba nebo její stylizace, gesto a náhoda, dotažení obrazu nebo jeho konečnost či nedokončení. To vše a mnohem více má možnost divák odpozorovat a toto čtení a objevování obrazu a jeho doby je příběhem.

Karek Hynek Mácha

 Romantismus mě chytil, když jsem začal malovat a hledat co je mi vlastně blízké. Oslovil mě hlavně Caspar David Friedrich a samozřejmě čeští romantici Mánes, Navrátil a pak hlavně Preisler. Smíchal jsem to všechno do jednoho pytle – romantismus se symbolismem. Myslím, že je to způsob, který je možno použít.

A pro zajímavost dva obrazy Caspara Davida Friedricha:

Kvalita fotek obrazů je z výstavy je nic moc, dovolili mi fotit bez blesku. A z volné ruky.

linkuj.cz vybrali.sme.sk