rozvedená bloguje

V Brandýse se dějí věci! V Mejtě jsem zvolila netradiční trasu a jela přes Branýs nad Orlicí. Jedouc přes Brandýs, koukám jak blázen co to tam na ulici stojí! Děravej válec! A než se stačím vzpamatovat, další válec. V hlavě mi to šrotuje ... ano viděla jsem na webu tyhle kousky. Je to Čestmír Suška, měl výstavu letos myslím někde na Praze 5? To bylo koulí a válců ... jmenovalo se to Rezavé květy. A líbilo se mi to. Ale ve skutečnosti to je zde ale pěknej průser! Jako pěst na oko. Nacpáno do těsného prostoru vedle samoobsluhy nebo kde... vůbec to nevyniká, vypadá to nadmíru divně a ještě se mi zdá, že se to kácí.... Rychle se ptám sousedky, s kterou cestou hovořím, co to jako má být. Ta je zasvěcena a nadává jak špaček na ty hrůzy a prej jsou ještě na náměstí nějaký koule a nikdo s tím nehne, protože ten umělec má na radnici zelenou!!! Tak rychle tasím foťák a už jsme na náměstí a fotím ty koule. Koule pěkný, ale vůbec mi do toho prostředí provinčního lázeňského městečka s úhledným náměstíčkem nesedí. No posuďte sami. Doma jsem pak objevila, jak se tam ty koule vzaly . No, vždyť říkám ... v Brandýse se dějí věci!

V Ústí činím poslední pokus přivést k psychologovi Honzu, ale marný. Jdu sama. Tentokrát je tam i stážistka. Trochu se stydím, že jsem nanapsala co a jak, jak jsem slíbila, omlouvám se. Jak nemohu psát dopisy kamarádkám, tak jsem nebyla schopna napsat ani jemu. Mám nějaký blok či co a pomyšlení na dopis kde bych musela popisovat ty smutné věci mě naplňuje hlubokým odporem. Ale mluvit o tom mohu! Tak spontánně povídám a natahuju moldánky a pan psycholog si píše a odpovídá na mé otázky a objasňuje mi některé věci. Opět mě svými postřehy a vysvětleními překvapuje... a mě to nenapadne a je to přitom tak logické!!! I když Honza nechce chodit k němu, dostávám nabídku další spolupráce, nebudeme tu VĚC uzavírat, můžeme se jednou za měsíc nebo tak nějak setkávat i nadále. Jsem překvapena a jak jinak – potěšena. Nemám nikoho, kdy by mi vysvětlil a poradil, podpořil mě. Věřím mu. Dal mi dobré rady. Ale také mi říkal, že to budu mít zatraceně těžké a že se mám připravit, že toho Honzu moc nezměním... a že se mám teď starat nejvíc o sebe, aby mi bylo dobře. A že ho mám nechat ve všem vyválet. Aby mohl vystoupit vzhůru, musí se vyválet v bahně. Nemám mu klestit cestu. Použil i přirovnání o dvou opicích, která jedna stále té druhé hází se stromu ořechy a ta druhá se vůbec nesnaží...
Hmmm, tak měl nakonec Honza pravdu, když mi říkal, že on to má v hlavě "srovnaný", že psychologa potřebuju spíš já --- (trpký úsměv s nadhledem) ... ta věta má ale trochu jiný význam než na první pohled vyznívá, chápejte ...
A tak jdu spát, ještě jsem pro vás vyblejskla za jízdy autobusem Rozcestí štěstí. Ale všechny ty rozcestí, Tajná přání a signály mi stejně nefungují, protože toho chci asi nějak moc. A přitom ... to zas tak špatný není. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk