rozvedená bloguje

Podzim ... je hezký, když se vyvede babí léto a václavské časy, ale stejně ... dny se krátí, večery bývají chladné, bezútěšné, dlouhé a na osamělého člověka padá trochu tíseň. A to stmívání začíná každým dnem dříve a dříve. Padne tma a je smutno jednomu jedinému. Asi by se lidé měli v tomto čase více družit a povídat si, ale nevím jak to cítíte vy, třeba nějak jinak.

Tohle místo, které není označeno nikde v mapách, jsem objevila náhodou. Vlastně jednou jsem ho objevit musela, protože jsem v Maštalích chtěla poznat odedávna každou stezku, každou zalesněnou stráň, každé údolí, a tak jsem narazila i na tohle opuštěné místo. Snad tam už ani nikdo nechodí ... tím je ale ta lokalita vzácnější. O dva roky později jsem nalezla opodál i mariánský obrázek zarostlý spodkem dřevěného rámu v kmeni mohutného modřínu. A takřka neznatelná stezka mě zavedla až ke kostelu ...
Každým rokem trochu nesystematicky pátrám po historii určitých míst. Až letos se mi ale poštěstilo dozvědět se kdo vytepal z kovu to tělo Krista. Věděla to paní, kolem jejíhož domu chodím přes kopec zkratkou nakupovat do Nových Hradů. Pan Malý je autorem a prý to bylo ve válce a jeho syn je sochařem a žije v blízké vesnici Vysoké. A v blízké osadě Rybníček stojí další jeho kříž.
A tak jsem přesvědčila Honzu a když se trochu umoudřilo počasí, vyrazili jsme... Vzpomínáte? Horovala jsem zde nedávno pro Kokořínsko, ale zde jsou ty malé vesnice a osady také tak krásné a skoro nedotčené. Do Vysoké se jde do kopce. A všude kolem ořechové aleje. Teď zralé ořechy padají a silnice a příkopy jsou jimi posety. Nikdy jsme jich takové množství neviděli. Počasí nám moc nepřeje. Je zima, vítr a i trochu mrholí. Občas vidíme osamělého sběrače ořechů a tak se ptáme na pana Malého a jdeme najisto. Vysoká – pár chalup podél silnice, leží na úchvatném místě. Na vyvýšené planině. Za každým domem trávník, pole a rozhled do daleka. Přicházíme ke konci vesnice a otevírá se nám pohled do daleka, členitá kulturní krajina, vesnice, zalesněné kopce, zoraná pole... na obzoru vysvitlo slunce. Krásná scenérie ... a už vidíme sochy a jsme na místě. Poznávám ten barokní propletený styl, viděla jsem sochu v tomto rázu v Dolním Újezdě... jsem ráda, že již brzy asi poznám jejího původce....

Vysoká, centrum – pár chalup podle cesty a za nimi výhled do kraje

Osmělujeme se a vcházíme do dvora, ještě se o nás neví ...

Dveře čtyřboké chalupy s uzavřeným čtvercových dvorem jsou otevřené, jdeme dál, nikde nikdo. Objevujeme zvonek a už se nám ukazuje pán. Menší podsaditý šedovlasý a šedovousý muž s vlídným výrazem ve tváři. Představujeme se a povídám, co nás k němu zavedlo ...

Kamenná sedátka před vstupem do dvora

Opodál na zdi ... ženské torzo?

Překvapení ... sochař si na tento kříž vzpomíná jen maně, ale s dobou vzniku je si jist – je to v období jeho studií v Praze, na konci 60. tel. Dovoluji si a fotografuji. A dostává se nám pozvání na kávu. K našemu překvapení míříme o pár desítek metrů výše, k další chalupě.

Stéla před vstupem do druhé chalupy, k ní má pan Malý velmi osobní vztah

Všimli jsme si jí, samozřejmě, před vchodem vysoká stéla s typickými znaky umělcova rukopisu, ale babičky sbírající ořechy nás nasměrovaly do té první chalupy, kde byl na dvorku ateliér....

Nějak nevím, jak prostě sdělit ty krásné zážitky, které následovaly ... Prostředí ... jednoduchý a osobitý interiér chalupy, dvorek, detaily a celky a půdy s instalacemi ...

A pak zážitky velmi intimní ... povídání ... a potěšení z pohostinnosti ... byli jsme královsky uctěni čerstvým jablečným moštem – ten den zde vylisovaným a vlastnoručně vyrobeným starým vermutem lahodné chuti a také vlastnoručně upečeným koláčem ...

Hovořili jsme o ledasčem ... byla jsem okouzlena osobností snad jen zdánlivě osamělého muže, který na mě zapůsobil nejen svou uměleckou invencí, ale také svou pracovitostí a prostotou a zároveň kultivovaností. Hovořil obecně a s nadhledem a samozřejmě o tématech, na která jsme narazili ... a také píše básně ...

Pak jsme se ještě vrátili dolů do chalupy, podívat se na další půdu s instalacemi

A potom už mezí mezi poli zkratkou domů, do Roudné.... nevšední den ... a vzácný okamžik, kdy vás někdo tak samozřejmě nechá vstoupit do svého světa ...

A uvědomuji si, že jsem se zapomněla zeptat na křestní jméno tatínka, ach jo ... to jsem ale! zuzi

Barevné zákoutí ze zahrady

To není včelín, ale čmelín a loni ho osídlili sršni ...

A poslední pohled na jedno ze zákoutí dvorku ...

linkuj.cz vybrali.sme.sk