rozvedená bloguje

Předpokládám, že jste také vstali do hezkého slunného dne. Zatím jsem toho mnoho nepodělala, tedy nenapracovala. Jen se spíše tak rozhlížím a bloumám a přemítám a v duchu sestavuji seznamy, na co nesmím zítra rozhodně zapomenout. Bolí mne trochu hlava, ale jsem plna odhodlání si ten hezký den užít. To znamená u mne třeba vyrazit přes les do Luže. Do léčebny, do parku a do cukrárny. Ale ráda bych přemluvila i Honzu. Nechce se mi dnes vůbec jít samotné. A nikdo jiný nepřipadá v úvahu.

Také jsem si dnes ráno seřadila vpravo zde seznam oblíbených. Z jisté nostalgie jsem část seznamu nechala v původní podobě. Muris až Vojtěch Plachý. To jsou ty moje „nejstarší vzpomínky“ a s těmi prosím hýbat z nostalgie nebudu. Ale čert věř mé paměti  :o))),  no něčeho se člověk ale chytit musí. Pak jsem své milé srovnala podle abecedy a pár jsem vymazala, ačkoli k nim stejně chodím číst. I komentovat. Ale někdy si říkám, jestli jim je to vlastně příjemné. Když jim tam chodí na návštěvu jistým způsobem nevyrovnaná hysterka s občasnými sklony k lascivním prohlášením . A tak k nim budu chodit „bez papíru“. Doufám, že jsem ale nesmázla někoho omylem. Ještě to projdu  :o).

Dnes snad konečně dám dohromady tu slibovanou velkoformátovou svodku anebo také ne. Mám už dlouho v plánu sem opsat „něco“ z mé osudové knihy Norské dřevo a také jsem našla tento týden v Reflexu ještě jeden paralelní textík na ono téma. Láska. A tak možná tohle. Ještě nevím co zvládnu. Teď jdu dělat řízky a žehlit. A vezmu si růžový prášek. Ale ještě   pustím to co jsem dlouho neposlouchala a nějak jsem si na to před chvílí vzpomněla:

http://www.youtube.com/watch?v=iocjuW2gyd0

zdraví zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk