rozvedená bloguje

Tužebník jilmový, kamejka modronachová, ožanka kalamandra, marulka klinopád … napadlo vás, kdo ta jména vymyslel?

Nejkrásnější česká jména byla vytvořena zejména bratry Preslovými (Jan Svatopluk a Karel Bořivoj) v době národního obrození. Chcete-li se o jménech rostlin dozvědět více, lze doporučit následující publikaci.

Česká a slovenská jména rostlin; (Machek V. ČSAV, Praha 1954)

Lidové názvy rostlin naleznete na stránkách Idy Rystonové nebo Renaty Svobodové

http://www.darius.cz/archeus/BB_index.html

http://www.byliny.wz.cz/

a na webu se najde i květomluva

http://fauna-flora.ic.cz/kvetomluva.htm

Tužebník jilmový – lidově nazýván lobazník, chlapice nebo medunišník. Přímá, tuhá, lysá, nahoře chudě větvená lodyha dorůstá výše 150 cm s přetrhovaně lichozpeřenými listy a nažloutle bílými květy v kuželovitých květenstvích. Roste od nížin do hor, hlavně tam, kde je vlhčeji. Najdeme ho na loukách, příkopech, odvodňovacích kanálech, pobřežních houštinách, hájích a jinde. Tužebník jilmový patřil vždy mezi méně známé léčivky. Teprve poté. co doktor Priessnitz začal tuto rostlinu preventivně podávat proti vzteklině, byl tužebník podroben pečlivému chemickofarmakologickému zkoumání a bylo zjištěno, že kořen má do určité míry schopnost ničit původce vzteklinové nákazy. Později se zjistilo, že celá rostlina má antibakteriální účinky. Droga se užívá ke snížení horečky.

Chebdí (bez chebdí) – tato rostlina vypadá podobně jako černý bez, ale jen zdánlivě. Roste na okrajích lesa, světlých lesních cestách, pasekách, křovinatých stráních, vinicích, rumištích. Není to keř, je to bylina, tedy vytrvalá bylina, rozložitého vzhledu, páchnoucí, jedovatá, až 150 cm vysoká. Lodyha přímá, rýhovaná. Květenstvím i plody připomíná černý bez, chebdí má ale listy podlouhlé, ostře pilovité a tužší, černý bez má listy tvaru kulatějšího. Plody jsou jedovaté a otravy se projevují zvracením, průjmem a závratěmi, u dětí byla údajně zaznamenána i smrtelná otrava po požití plodů. Chebdí je léčivka. Co ale není? Co není znamená, že o tom ještě nic nevíme.

Opletník plotní: takový svlačec s většími květy – vytrvalá bylina s popínavou lodyhou. Květy jsou nejčastěji bílé, zřídka s růžovým nádechem. Roste všude od nížiny do podhorského stupně. Je typickou rostlinou pobřežních křovin, příkopů. Lužních lesů a ostřicových luk. Má rád vlhko. Ovíjí se nejčastěji kolem plotů, ale nepohrdne stromem a ani třeba kopřivou. Je to úporný plevelný druh. Plot vám opletník oplete ani se nenadějete.

Užívá se jako silné projímadlo, dále působí močopudně a protihorečnatě. Nejčastěji se z opletníku připravují projímavé čaje (1 a 2 čajové lžičky řezané drogy- naťna šálek vody), nutno však počítat s tím, že obvykle působí značně drasticky. – Nezkoušela jsem, já preferuji Zaječickou a pro zvědavce dodávám, že působí též nečekaně a bezohledně. Krutě.

Ruderální stanoviště je lidskou činností narušené a zpustlé stanoviště – typickým příkladem jsou zřídka využívané skládky, rumiště, okraje cest.

Vrbovky se velice složitě rozpoznávají. Vrbovku chlupatou však od ostatních rozeznáme snadno díky její velikosti a mohutnosti. Jako jediná z našich vrbovek dorůstá až do výšky jednoho a půl metru, ostatní druhy vyrostou maximálně do 80 cm výšky. Také ve velikosti květu se žádný jiný zástupce rodu Epilobium vrbovce chlupaté zdaleka nevyrovná.

Na rozdíl od vrbovky malokvěté, která je hojně vyhledávána muži majícími problémy s prostatou, tato se za léčivou zatím nepovažuje.

Rozchodník velký – teplomilná květina patřící mezi sukulenty, až 70 cm vysoká, vytrvalá; lodyhy dužnaté, listy dužnaté lžicovitě prohnuté, najdeme ji nejčastěji na chudých skalnatých slunných místech, ve světlých lesích s mělkou, kamenitou, suchou půdou, ve skalních štěrbinách, na štěrkových náspech, někdy i v příkopech. Poněvadž snáší netypická stanoviště (třeba travnaté střechy) a nevadí jí extrémní sucha, bývají často její kultivary pěstovány na zahrádkách, skalkách apod… Zajímavý zdroj informací

zuzi – dnes souhlasí obrázky s názvy kytek

linkuj.cz vybrali.sme.sk