22.08.2007
Konstatování
Tak dnes ode mne už skoro nic nečekejte.
Jsem vymačkaná jak citrón. 4 hodiny se klopotím s jednou jedinou řečí, s jedním textem na jednu a půl strany A4. Každý den neslyšíme pomalu nic jiného než samé tragické zprávy. Zdá se mi, že jsme už všichni vůči lidskému utrpení imunní, vyslechneme a hned nás v myšlenkách zaměstná něco úplně jiného. Třeba … co večer uvařit … ale nelze na sebe brát všechno trápení a držet ho v sobě. Stejně jako nelze na lidské trápení vůbec nemyslet…
Většinou to jde snadno, ale když mám slovem doprovázet rozloučení s mladým člověkem, jsem jako svázaná a nejde mi to vůbec od ruky. Jde mi to jak psovi pastva, jak se u nás říká. Nebo říkalo. Nechci a nemohu používat stále stejná klišé a tak lovím myšlenky a slova z paměti. Jako dnes. Mám hotovo, ale zítra se v tom zase budu rýpat a ladit. Obřad bude až v pátek. Zuzi. Tak dobrou noc.
[1] (lexulka - WWW) Vloženo 22.08.2007, 22:31:22
[2] (jesterka - WWW) Vloženo 22.08.2007, 23:35:01
[3] (Aleko - Mail - WWW) Vloženo 23.08.2007, 01:47:55
[4] (zuzi ) Vloženo 23.08.2007, 08:02:07
Aleko, dělám obřadnici a řečnici ve smutečce, jako "vedlejšák", psala jsem o tom někde zkraje, tak už na to občas už jen "narážím" a nevysvětluji[5] (Aleko - Mail - WWW) Vloženo 23.08.2007, 21:38:12
[6] (zuzi ) Vloženo 24.08.2007, 05:44:27
Prosím.Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
