rozvedená bloguje

Tohle je ta nejkrásnější chata, kterou znám v Roudenském údolí. Na tom se shodneme s Honzou. Je na skrytém místě a málokdo o ní ví. Navíc je obklopena bujnou vegetací. Ach jo, tam by se užívala samota ve dvou. Prostě romantika toho nejsilnějšího kalibru…

A nyní už domky. Samota Dudýchov leží bokem u lesa a končí zde silnice.  Dále  vede jen prašná cesta. Jsou zde pouze čtyři statky. A tento domek je první z nich, leží hned za lesem na kraji. Domnívám se, že je to hájenka. Úhledné stavení, že,  a ani to není moc přezdobené. Jen ten plot si majitel neopustil trochu vyšperkovat a nechybí plastové květináče a tak… ale nebuďme úzkoprsí, tohle je jedna z dobrých rekonstrukcí. Nejlépe ale stejně vypadají staré statky, na které dosud ještě nesáhla ruka hospodáře, i když …  jsem nostalgická a nemusím v tom bydlet. Tak proto mám tu vizi romantického tradičního venkova. Ale něco vám prozradím. Šli jsme k tomu baráčku od lesa a nepřejte si vidět to pozadí. Jak se říká zepředu huj zezadu fuj. To bylo krámů. Ale na vesnici to bývá zvykem. Říká se tomu šetrnost. Všechno se může jednou hodit.

Zase samota Dudýchov. Poslední domek – svědek starých časů. Nevím, jestli je obydlen, ale spíše ne, je trochu udržovaný, ale žádné lidi jsem tam nikdy neviděla a ani auto. Krásná stará zahrada. Mám takové tajemné zarostlé domky ráda. Tedy se na ně ráda dívám. A mám romantické představy.

Mokrá Lhota, první ves hned za Novými Hrady směrem na Luži. Starý statek o který se nikdo nestará. Vyfotografovala jsem ho, abyste mohli porovnat lidovou architekturu zde a na Kokořínsku   http://rozvedena.bloguje.cz/562457-sudety-nebo-machuv-kraj.php Rozdíl je jasně patrný. Na Kokořínsku jedna rozsáhlá patrová obytná budova a další mimo, otevřený dvůr, zde zemědělská usedlost  tvoří uzavřený komplex obestavěného čtyřbokého dvora s kamennou branou, do dvora není zvenku vidět. Možná se neobratně vyjadřuji, ale lovím výrazy z nespolehlivé paměti. 

Vyfotografovala jsem i okno zblízka, tedy rám  a zdobení – štuk,  je to jakýsi hřebínek. Drobné milé detaily.

Na dohled starého statku stojí na kraji vsi opravená zemědělská usedlost. Na první pohled vypadá velmi hezky, ale majitel zboku začíná zasazovat plastová okna, to moc neladí. Je ale fajn, že zachoval formu a tradiční zdobení,  na boku vidíme zase ten hřebínek jako u starého statku. Má to styl.

A nakonec zase jedno zarostlé staré opuštěné a záhadné stavení. Uvidíte ho hned jak vejdete do Mokré Lhoty směrem od Nových Hradů. Vpravo, nemůžete se splést, naproti není nic. Velmi příhodné místo na prozkoumání objektu! Jenže ten den jsme jen šli okolo a spěchali do cukrárny. Další den jsem se tam vrátila s tím, že vniknu dovnitř a naštěstí jsem objevila dvě otevřená okna. Větralo se. Nevěřícně se dívám do mrtvých nemytých oken s potrhanými a ledabyle shrnutými firhaňkami. Tam skutečně někdo bydlí? Zahrada nejeví známky úpravy … naštěstí jsem si všimla té změny oproti včerejšku. Bylo by nepříjemné vloupat se do obydleného domu. Ta představa mě děsí. Kdoví kdo tam přebývá. Nepátrala jsem po tom. Některá tajemství mají zůstat neporušena. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk