rozvedená bloguje

Dnešek ve znamení posledních dodělávek v práci. Hlavně jsem konečně dokráčela ke konci aktualizací našeho pracovního webu. Pěkně dlouho jsem se k tomu nedokázala dokopat, ale když už na to sednu, dělám to většinou zgruntu. Dokonce jsem opravila i letité nedorazy. Tedy – připravila podklady. Všechno dělat nemohu. Jsem v pokušení se pochlubit, ale zatím není s čím, změny proběhnou o víkendu. A já se budu balit. V pondělí vyrážím sama na dovolenou, tedy – mírně pracovní dovolenou. Budeme letmo nahlížet do umění vyrobit si vlastní knihu. Jeden den umění kaligrafie, další iluminace a nakonec vazba knihy. Přijedu, den doma, a v neděli se synem do Maštalí. Ještě nevíme jak se tam dopravíme, ale nějak to dopadne. Nakonec to můžeme zkusit i stopem nalehko a pro zavazadla zajet ve všední den autobusem. Jsem ráda, že okolní smrky konečně pohltily všechny signály a tudíž nefunguje televize ani mobil. Snad jen O2 odolává ? V sobotu a neděli se budu snažit synovi něco navařit na překonání prvních kritických dnů. Budu dělat rajskou omáčku, nějakou polévku a velký hrnec rizota. Vím, že rizoto se bude jíst studené a zmizí nejdřív. Já zatím se budu seznamovat s neznámými účastníky kurzu. Kdopak tam asi bude? Doufám, že tam nebudeme jen samé ženy. To mi připomíná podívat se,  kam to vlastně jedu… na nějaký mlýn k Jihlavě! Babička už zase trucuje. Nevidí ráda, když zmizím z domu a mladýho tu nechám napospas. Říkala, že ze mne bude mít smrt. Na tohle já ale nedbám, protože vím, že si zasloužím vlídnější zacházení a zmizet z rodinných pout potřebuji jak sůl… zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk