rozvedená bloguje

Neděle. Později k večeru jsem opět byla sama doma. Honza zmizel na údajný sraz třídy do hospody v blízké vesnici a já jen tak bloumala v tom vedru od ničeho k ničemu. Zazvonil zvonek. To mohl být jedině nějaký Honzův komplic mě napadlo a za chvíli už vykukuji ze dveří směrem k brance. Ale mě snad šálí zrak! Na druhé straně plotu stojí pan principál Radim Vašinka a Irena. Je to možná 5 let, co jsme se viděli naposledy, tedy, kdy se oni zde stavili. Každé léto kočují a v těchto dnech jsou vždy na Veselém Kopci ve skanzenu lidové architektury. Je tam dvoudenní trh a oni zde provozují některé své divadelní kousky, lidové pohádky v osobité úpravě – Kulfáčka třeba. Na Kopci jsme se také seznámili, vyráběli jsme kdysi s bývalým manželem dřevěné lidové malované hračky.  S Irenou to je popovídání jako s žena s ženou, ale pan principál je monument a jeho zvláštní styl suchého humoru, kdy se téměř nesměje a pronáší své úvahy, je pro mne živou vodou a potěšením. Osvěžující zážitek. Povídám si příliš často se stále stejnými lidmi. I když.... teď o prázdninách, je to trochu jinak. Časem je styk se stále stejnými lidmi  trochu jednotvárný a drobné vybočení rozptýlí. Prostě stojatá voda se rozčeří. -  Byla jsem ráda, že mám navařeno a mohu návštěvu uctít a hlavně ale si popovídat. Dozvědět se co je s nimi nového a povědět o svých zážitcích a pocitech.

Probírali jsme kde co. Práci, rodinu, Veselý Kopec a... a došlo i na poezii a Bondyho (tedy na letošní Boudu a Bondyho) a další a další ... a také na Josefa Sedláka.  Díky Radimu Vašinkovi jsem se stala obdivovatelkou veršů Josefa Sedláka. V týdeníku Rozhlas jsem četla jeden z jeho textů (Vašinkových textů) z rozhlasového cyklu Nežádoucí texty. Unikátní cyklus – Vašinkovy „texty" – říkal, že jich je přes 100, se věnují autorům, kteří za bolševika nemohli svobodně publikovat, kromě samizdatů. Pořady jsou převážně zaměřeny na poezii, případně na fejetony nebo dopisy z vězení. Občas se vyskytne i pořad z poezie naopak velmi tehdy požadované. .... Cyklus již skončil, ale záznamy si můžete poslechnout v archivu ČR6 na webu.

"Odtud" je také  ta básnička níže. Pan principál divadla Orfeus umí přednášet poezii. A má ji rád a celý život ji propaguje. Provádí tichou osvětovou práci. Recituje v létě na zahradách. Ale letos už nekočovali, zbyl jim jenom ten Veselý Kopec....

Seznamte se prosím s ním a s jeho krytovým divadlem na Praze 5. Hlavně Pražáci, máte to kousek. Budete okouzleni. Stejně jako já. Je jiný. Hluboce lidský. A taky mi už přijde drobet smutný. Více než jindy.

AČ JSEM JIŽ STÁR 
nehodlám respektovat 
vážnost situace
a spíše jsem nakloněn ke klukovinám
které jediné 
skýtají chabou ochranu před smrtí 
Uléhám většinou bez obav 
že bych se nemusel vzbudit 
a probouzím se časně 
nedočkavostí nového dne 
Vzrušují mne obyčejné věci - 
vítr a déšť 
strom 
tráva spálená sluncem 
mochomůrka a jiná podobná slova 
Důležité starosti starostů 
přecházím úsměvem 
někdy však poněkud kyselým a vzteklým 
Ještě si ukopnu palec 
do paty vrazím si trn 
a někdy koukám po hvězdách 
A tak dozrávám 
spojiv konečnost s nekonečností 
Vracím se ke kořenům 
Nerad

Josef Sedlák

Ano, kdo mě čtete pozorně, víte, že tuto báseň zveřejňuji již potřetí, poprvé na starém smazaném blogu. A budu v tom pokračovat, protože je z mých nejmilejších. Tak proto. Abyste o ní nepřišli. zuzi

Fotka ze zápraží u zuzi, když u nás byl pan Radim Vašinka a Irena Hýsková s dcerou a mladým hercem minule. V neděli jsme nefotili,  víte proč.  :o( Ten rezatý charismatický  pes je můj Puňťa. Zemřel. Mám ho pochovaného na zahradě.

linkuj.cz vybrali.sme.sk