rozvedená bloguje

Před hodinou jsme se s Honzou vrátili od vlaku. Na poslední část trasy nenavazoval vlakový spoj, a tak jsem došli domů pěšky. Dcera odjížděla po týdnu pobytu v Čechách domů a my jsme ji jeli vyprovodit do Havlíčkova Brodu. No, chvilku jsme jí ještě dělali v autě společnost. Cestou mě překvapila. V nenápadné vesnici zvané Krátká Ves najednou zastavila a ukázala nahoru na zarostlý svah, kde se tyčila zvláštní budova. Evidentně kdysi? nedávno?opravená střecha a zeleně natřená plechová kulatá stříška nad „kulatým rohem“ té jinak zanedbané a neobývané budovy, která vyzařovala zvláštní kouzlo. Tajemství. Zorka se tam chtěla jít se mnou podívat. Už dlouho jezdí okolo a ta neobvyklá stavba nad vsí, utopená v zarostlé vegetaci, láká a jitří její zvědavost. Hned jsem byla pro, tohle nikdy neodmítnu, i když jsem v závěrečné fázi trochu nejistá a mám neurčité obavy. Staré opuštěné domy s poutavou tváří … můžeme je vidět i v Šumných městech Davida Vávry… Smutné a současně tak vábivé… Po chvíli chůze do kopce vozovou cestou vstupujeme starou kamennou branou otevřenými dřevenými vraty do objektu starého rodinného statku. Ocitáme se rázem v jiném světě. Na dvoře, lemovaném zleva i zprava stájemi. Zprava patrovými, nahoře asi hospodářské prostory. Středem bujné společnosti kopřiv, svízele přítuly, bršlice a dalších plevelů sahajících do výše pasu, se vine ta široká cesta dozadu, do zahrady a dále do přilehlých polí, nyní ležících ladem. Celá zadní strana pomyslného čtverce dvora je volná, otevřená. Jdeme po cestě až dozadu, pravděpodobně k místu kde bývalo hnojiště a nacházíme úzkou vyšlapanou pěšinku mířící k obytné části statku. Tvoří ji pravý roh komplexu. Od něho doprava navazuje pravděpodobně obydlí šafáře, správce. Tak si to alespoň živě v duchu představuji. Vidím ten ruch na dvoře a všechno v pohybu, uklizeno, umeteno, posekáno. Podařilo se nám vlézt vymlácenou výplní dveří do přízemního bytu. Vpravo zbytky záchodu, koupací vana, bojler a vedle dlaždičky na stěně … pravděpodobně kuchyň . A postupujeme dál… další dvě krásné světlé místnosti, ta zadní s polokruhovou apsidou?, vyplněnou několika okny těsně vedle sebe. To je ten náznak věžě na rohu budovy se zelenou polokulovitou kopulí… Dál cesta nevede. Vracíme se zpět. Dveře, za nimiž vidíme schody vedoucí do patra, do honosnějšího obydlí, jsou uzavřeny. Tak ještě kamenné chlévy vpravo… tam lze snadno proniknout. No páni … to je krása. Velké nízké klenuté kamenné prostory se žlaby a kamennou podlahou s rýžkou na odvod vody. To jsem ještě nikdy neviděla. Nádhera. A v tom žil „jen“ dobytek … Praktická účelová stavba a jak lahodná pro oko … Mizíme, jde na nás tíseň. Cihlové chlévy vpravo jsou bez střechy a vykukují z nich černé spálené trámy. Dcera jde napřed, já ještě přejíždím pohledem celou situaci. Ale nezůstávám zde dlouho a jdu též. Dole u auta dcera hovoří se starší paní. O majitelích statku, o restituci, snad o prodeji, který se chystá, protože prababička, která nechtěla svůj majetek prodat již zemřela … Zorka chvíli lituje, že není milionářkou a pak už zase jedeme do Brodu. Sen zůstane snem. Ale snad se nějaký blázen najde. Je to paráda! Až pojedete kolem, podívejte se. Krátká ves … A to je dnes vše…  na odkaze Mapy.cz statek  najdete snadno. Na hlavní silnici od Hlinska, je to první budova nahoře vlevo ve vsi a na rohu krásně při přiblížení vidíte tu zelenou kopuli... ach jo...

V nejbližších dnech budu vzpomínat na krásný týden dovolené, prožitý v nevšední krajině pár kilometrů od Máchova jezera. Zapomenutý kraj, kde se zastavil čas. Zmizelé Sudety, kde jakoby od té doby vyhoštění nikdo nepostavil žádné nové obydlí… Kulturní krajina, lidová architektura, skály, stinná lesní údolí, louky pod lesy s výhledy do blízkého i vzdáleného okolí, zříceniny hradů, zaniklé hřbitovy, stopy člověka v krajině… spousta krásných zážitků. A také mnoho kytek, které jsem viděla poprvé v životě, znám je jen z atlasu… Ale nejvíce snad milí lidé, s kterými jsme ten týden společně prožili. Nová seznámení a setkání se starými přáteli. Obojí mělo své kouzlo. Snad se mi podaří vystihnout co cítím. Tenhle týden byl z těch, na které se nezapomíná. I když se vlastně nic tak podstatného nestalo. Jen s fotkami to bude horší. Můj fotoaparát se spoustou fotek je kdovíkde … zústal na Bezdězu. Takže ani tu chalupu co tak pracně popisuji jsem dnes nemohla vyfotit. No, tak snad abych si koupila nějaký nový a neměla bych s tím otálet. Stále je co fotit! Fotky ze sudet ale nějaké budou. Dostanu od Evy a také jsem poslední den s jejím aparátem chvilku fotila. Tak snad … zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk