rozvedená bloguje

Na tuto velmi bizardní nádražku mám ty nejhezčí vzpomínky – byla to NAŠE nádražka, moje a Toníkova. Toník byl Pražák, velmi distinguovaný a elegantní stavař z Prahy, s kterým jsme si dávali v Pardubicích rande „na půli cesty“. Tady jsme vždy skončili, než mě šel doprovodit k tomu mému vlaku. Pak mi zamával a odešel na ten svůj…  A jednou jsme se na peróně líbali a nejen to! Interiér nádražky nás hned napoprvé okouzlil – tolik zajímavých detailů a nápadů! A navíc čísník, který s námi vůbec nediskutoval. Jaké si mám dát víno já a Toník nám určil sám, tuším podle našeho somatotypu. Co donesl Toníkovi už ani nevím, ale já dostala frankovku.

V každé nádražce je ústředním motivem strategicky umístěná a neustále zapnutá televize. Pivo a televize, proto se sem chodí! A dobrá společnost!

Zde spatříte několik zajímavostí. Jednak stůl Zuzi, kde mám svou kávu. Nemusela jsem ani říkat, že mám ráda do skla. Můj somatotyp mluvil za mě. Dále vidíte vzdušný paravan, který rozděluje celý interiér na dvě části. Kuřáckou a nekuřáckou. V nekuřácké sekci měli sraz bodří důchodci, asi spolužáci … moc jich nebylo, ale hovořili tak, jak se hovořívá na těchto akcích. A pak si dali chutný oběd. Ti mě sledovali nejvíce. Ale já jsem už ostřílená návštěvnice a dokumentaristka. Zeptám se číšníka a bez ostychu fotím. To víte, co si musím ale vyslechnout od  hošů … tedy – dovedete si ty fóry jistě představit!

Ta smíšená dvojice v popředí se určitě viděla poprvé, vykali si a obědvali. Útrata byla dosti veliká. Počítám, že zde také měli rande a na kuráž si dali něco s vyšším obsahem. I když to tak možná na první pohled nevypadá ...

Snad to nezamalují, to je nepochybně unikát!  Ruční malba. Monumentální umění v nádražce, to už se dnes nevidí, …  ta dřevěná zástěna vzadu před balóny skrývá dlouhou uličku, kterou se sem přichází. Zvláštní zařízení, jehož smysl mi uniká …

Výčepní pult, hodiny dokumentující čas kdy jsem zde pobývala a zase dřevěná stěna s reklamními nápisy Segafredo – tak se totiž tento podnik nazývá.

A zde vidíte další netuctovou záležitost. Optickou instalaci. Železná konstrukce v zelené barvě nese originální osvětlovací tělesa, navrhovaná pravděpodobně pouze pro tento interiér.  Připomínají mi létající talíře. Zřejmě se jedná o jakýsi doplněk horkovzdušných balónů, tedy jakási vtipná narážka. A já ten umělecký úmysl objevila! Mám ze sebe radost!

A pro tyhle "umělecké kousky" sem ráda chodím. To jinde neuvidíte! zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk