rozvedená bloguje

Slepýš křehký – povídá se, že jich je v přírodě čím dál méně a jsou chráněni. To nemohu potvrdit. U mě na zahradě je vídám pravidelně, ale vypadají všichni tak nějak stejně, a tak nevím, jestli to není stále jen ten jeden exemplář. Přála bych mu družku. Nebo druha. Protože samotnému zvířeti je smutno a dělat malé ještěry je určitě fajn. A nakonec – je vás prý málo. Tak se množte!

Nějaké solidní informace (převzaty z http://www.blucina.cz/):

Slepýš křehký – je silně ohrožený beznohý ještěr hadovitého těla s lehce odlomitelným ocasem. Nejčastější zbarvení je bronzově hnědé. Žije v okolních křovinatých porostech a na mezích zarostlých dřevinami. Slepýš je plaz se soumrační aktivitou, během dne se sluní a ukrývá.

Žije téměř na celém území Evropy, v severozápadní Africe, Malé Asii a na západní Sibiři. Dorůstá asi půl metru délky a žije všude na suchých travnatých a křovinatých místech od nížin do hor. Je to tvor docela neškodný, u nás je přísně chráněný a za jeho zabití se platí vysoká pokuta. Se zmijí, jediným našim jedovatým hadem, si jej splést nemůžeme, i když má proměnlivé zbarvení – může být na hřbetě olovnatě šedý, šedohnědý či žlutohnědý s červeným odstínem; nemá však pro zmiji typický tmavý klikatý pruh na zádech. Břicho slepýšů je obvykle modročerné. Také slepýš – jako jiné ještěrky – odhazuje v nebezpečí ocas. Jenže ještěrky dovedou po této operaci bleskurychle zmizet, kežto slepýš není schopen rozvlnit své tělo v krátkých smyčkách jako had, opisuje spíše široké oblouky, a proto se pohybuje pomalu.

Na jaře spatříme slepýše křehkého snadno. Sotva zasvítí koncem března tepleji slunce, slepýši začnou vylézat ven a vyhřívat se. Koncem října si najdou úkryt v nějaké dutině nebo opuštěné noře a přezimují, často několik desítek slepýšů pohromadě. V červenci a v srpnu kladou vejce, z nichž se vzápětí líhnou asi 10 cm dlouzí slepýši, a někdy se stane, že se vylíhnou ještě v matčině těle. Slepýši nejsou nijak mrštní, proto loví jen dešťovky, slimáky, červy a hmyz.

linkuj.cz vybrali.sme.sk