rozvedená bloguje

Před chvílí jsem se vrátila z obhlídky terénu – procházela jsem zahradu po včerejším prudkém a vydatném dešti,  a také bouřce…  A nedlouho předtím jsem se vrátila z práce. Od pátku si zvykám opět na pravidelný životní rytmus a můj život zase nabírá na tempu. Dva měsíce uvolněné morálky a sladkého užívání si pocitu, že spoustu věcí mohu, ale nemusím  nutně hned, mě poznamenaly. Jsem trochu zpomalená, v práci i v myšlení, ale rozhodně ta krátkodobá změna životního stylu je fajn. Nebyla jsem na sebe přísná, a tak jsem z naplánovaných akcí (úklid půdy, kůlny a kotelny a podobné nápady horlivého maroda) stihla jen něco. Ale hlavu mám, až na ty občasné nervy se synem, docela zametenou a čistou. V závěrečné fázi jsem podnikla několik dlouhých výletů, snad z pocitu, že až opět budu „na plný úvazek“, už mi na delší procházky čas zbývat nebude. Je tolik práce na zahradě a stále dokola ... ale to mě nijak neštve ....

Dlouhé vycházky byly fajn. Sice se doteď ošívám a  stále hledám ze zvyku klíšťata v místech, kde mě stále něco svědí (jsem pěkně poštípaná od různých létacích potvor), ale i přes tu akutní tělesnou zátěž člověku pohyb dělá dobře. Zato v práci je to takové únavné. Můj počítač mi někdo, víme kdo, zaviroval nebo co a nevím si s tím rady. To člověka naštve. V mých blogovacích začátcích jsem dostala od Macha a Roje zásadní radu, ať opustím svůj oblíbený IE. (No spíš jsem si na něho zvykla …) A tak jsem přešla doma i v práci na Mozillu Firefox a od té doby nemám problémy.  A teď tohle! AVG, Spybot ani Ad-Aware nepomohly, počítač mi tak po půlhodince práce najednou zvadne a neodpovídá na mé podněty, takže pořád zálohovat a když TO „omdlí“, tak odhlásit a nahlásit. Práce na nic. Přestěhovala jsem se k pultu, a tam mě zase po celodenním stání bolí nohy. To je tedy situace! Musím na TO zavolat nějakého chlapa co se vyzná. Ach jo … to zas bude, že to nejde … Lepší se zničit na vycházce, než postávat u počítače! To je jak postávat ve frontách. Nožky bolí …

Ale k tématu. Ti mravenci! Vím jak na ně. Mým mravencům se nesmí podstrojovat. Mají rádi sladké. Marmeládu, šťávu, to je jejich nejoblíbenější pokrm, ale nepohrdnou ani sladkými drobky. Když jim „nenavařím“, mám od nich pokoj. Ale běda jak na něco zapomenu. V tom smyslu jsou obdivuhodní … nevím jaký používají způsob přenosu informací a mají-li nějaká čidla, ale před chvílí jsem v kuchyni jen zírala na to tratoliště! Včera jsem dělala marmeládu a místo marmelády jsem uvařila hodně hustou lahodnou šťávu. Ještě jsem sklenice neuklidila, a tak jsem neodolala a několik lžic jsem před chvilkou s chutí pozřela. Asi mi ale ukáplo, protože po chvíli jsem šla znovu do kuchyně a kolem sklenice černo! Ty potvory mazané už objevily zdroj a plánovaly přesun sladké kapky do své zásobárny. Žádný takový. Mravence jsem ignorovala,  ale marmeládu  a sklenici otřela. A za chvíli se opět stáhli do ústraní. Jsou vychovaní a jednají logicky. Co by stále šmejdili a hledali, když už TAM nic k zakousnutí není. Tak to je můj recept. Žádné boudičky s jedem, biolit nebo prášek do pečiva. Prostě jim nedat nažrat! Ale nestěžujte si, když to u vás náhodou nevyjde. Mí mravenci mi rozumí!  zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk