rozvedená bloguje

V přírodě – Vítězslav Hálek

Den májový, jak ze zlata,
stráň po srdce až zahřáta,
po ní si ptáček pěnká jen:
"Den májový, jen pojďte ven!"

A co jen zve se kytičkou,
už běží se zlatou hlavičkou,
však též, co ani nekvete,
vybíhá přes práh z doupěte.

Dva stíny mušek s bzukotem,
k nim lašťovičky mihotem,
a kolčavka, ta bělrouchá,
ta kouká jen a poslouchá.

A teď, jak puklé poupátko,
jde modrooké děvčátko,
to sedne, v dál se zadívá,
a slunce v květ je zahřívá.

A nedaleko s kamena
ještěrka šustne zelená,
a ptáček pěnká v plesání:
"Jsme na výsluní, na stráni."

 (úryvek)

Výsluní ... o tom budou dnešní kvetoucí kytky…  :o). Věřili byste tomu, že jeho, Hálkova, tvorba měla, v době kdy byl plodným poetou, v 2. polovině 19. století, velký ohlas? Vlastně ten největší? Prý protože odpovídala náladám a myšlenkám tehdejší doby. Hálek vynikl jako lyrik citové touhy a smyslového okouzlení. (to jsem opsala z ireferaty.cz).Teď už asi to moc neletí …

První várka kytek (jestřábník chlupáček, rozrazil lékařský) je nafocena na kraji lesa, na výslunné stráni, na chudé suché půdě, kde rostl ještě jahodník obecný. A byl obalen jahodami. Seděla jsem na tom výsluní, když jsem šla podél trati z Horky do Podskalí. Právě z tohoto místa jsem také vyfotografovala úvodní fotku s motorákem.

 

Jestřábník chlupáček – Menší vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů, nadzemními výběžky a 5 – 30 cm vysokou lodyhou zakončenou jedním květem – (květenstvím úborem).  U nás roste na 115 druhů jestřábníků a jsou někdy těžko rozeznatelní. Chlupáček ale nemůžete splést – je od jiných jestřábníků lehce odlišitelný díky jedinému květu na lodyze a listům, které jsou na rubu bíloplstnaté. Proto chlupáček.

Jetel alpinský (podhorní) – tenhle jetel roste ve světlém lese, při okrajích, alespoň já ho tam docela často potkávám. Ale v atlasu se udává i suchá louka a keřnatá stráň. Oproti ostatním jetelům má krásně tmavě nachové květy a protáhlé užší temně zelené podlouhlé (kopinaté)

Listy. Tvoří menší trsy.

 

Rozrazil lékařský – už jsem vám představila rozrazil rezekvítek – bouřku, rozrazil douškolistý a rozrazil perský. Nyní tedy další z jejich společenství. RL roste na výslunných stráních, pastvinách, u cest, zvláště v teplejších oblastech, je to polehavá vytrvalá bylina, s lodyhami přitisklými k zemi. V úžlabí listů vyrůstají květní hrozny, jež jsou vzpřímené, husté, později prodloužené, žláznatě pýřité. Modrofialové až bledě modré kvítky stojí na krátkých stopkách. Ty hrozny květů a jejich bledá barva jsou dobrým poznávacím znakem.

Rodový název Veronica je vysvětlován několika způsoby. Nejčastěji se odvozuje od latinských slov vera (pravá) a unica (jediná). Legenda ze 13. století tvrdí, že rozrazil byl pojmenován na počest bohaté Římanky Veroniky, která vyléčila císaře Tiberia (1. stol. n. l.) z malomocenství, podle jiných vznikl název zkomolením Pliniova názvu Betonica, patřícího podobné bukvici a odvozeného od Vetonů, starověkých obyvatel Pyrenejského poloostrova, kteří ji používali jako léčivou.

 

Netýkavka malokvětá – rozšířila se k nám ze Sibiře a dnes se vyskytuje jako obtížný plevel v parcích a stinných lesích. Má drobné květy. Její statnější kamarádka netýkavka velkokvětá, která kvete o něco později, je známá tím, že v době zralosti stačí její plody docela nepatrně stisknout, aby se oplodí prudce spirálovitě stočilo a vystřelilo semena do okolí. Oblíbená kratochvíle dětí a dospělých, majících sklon k dětinskosti. Taky mě to baví. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk