rozvedená bloguje

Dnes na mě přišel splín. Ne že by tedy ale přišel sám od sebe ... no, ale když už je tady, tak by to chtělo změnit prostředí a přijít na jiné myšlenky. A tak jsem šla do lesa. Mimo cesty. A narazila jsem na místo, kde rostou borovice hedvábné – vejmutovky.

Vidíte ten rezavý plácek pod stromy? Nikde nic, žádný podrost ... Vejmutovka má totiž velice agresivní jehličí – je kyselé a špatně se rozkládá. Proto ve vejmutovkovém lese nenajdeme klasický lesní život. Jehličí si leží na zemi, nehodlá se rozkládat a zabraňuje plodům původních stromů klíčit.
Vejmutovka pochází ze Severní Ameriky. K nám byla dovezena koncem 18. století. Začala se vysazovat do parků, lesoparků a bohužel i do přírody. V přírodě si však nenašla své místo v ekologickém řetězci a začala se šířit. Z pohledu člověka byla vítaným doplňkem lesa, má kvalitní dřevo, ale příroda se na ni kouká jinak ... příroda neumí po vejmutovce uklízet. Ale nejenom v jehličí je problém. Vejmutovka bohatě plodí již ve 20 letech. Borovice lesní teprve až po 50 letech růstu. Ale to není všechno. Semenáčky tohoto neofytu (druhy zavlečené přibližně po roce 1500 – po objevení Ameriky v roce 1492) rostou daleko rychleji než ostatní stromy a je tedy znemožněn růst původních druhů.

A takhle vypadají její šišky. Důležitým poznávacím znakem vejmutovky jsou tenké měkké jemné jehlice rostoucí ve svazečku po pěti (borovice limba má také svazky po pěti, tu však v českém lese nenajdete, spíše v parcích).

Nevyhovuje vám díra (tedy vletový otvor)? Požádejte datla. Ale pozor, ať si neztupí zobák, ta původní díra je totiž oplechovaná, musí o štych níž...

Poločas rozpadu .... Jak dlouho trvá než se rozpadne plechové umývadlo? Nevím, a také nevím, jak tu právě tohle trčí dlouho v jehličí ... ale půlka už orezla. Dno zmizelo, zůstaly boky. Ty ale půjdou „do ptáků" pomaleji. Podívám se sem za deset let. Schválně!

Zuzi

Zdroj některých informací: www.priroda.cz 

linkuj.cz vybrali.sme.sk