rozvedená bloguje

 Probudila jsem se dnes později než obvykle. Tři dny za sebou jsem šla spát po půlnoci a vstávala po šesté ráno. Dnes na mne asi dolehla konečně únava a já se probrala kolem osmé hodiny. Měla jsem otevřené okno a slyšela pravidelné bubnování deště na plastovou stříšku pod oknem mého podkrovního pokoje. No, mého ... vlastně je to pouze ložnice, i když ... je tu i psací stůl, ale stejně jsem zde nikdy nepracovala. Byla jsem vzhůru vlastně už v pět hodin. Ale jen velmi krátce. To však ještě nepršelo a po procitnutí jsem záhy opět usnula.
Ve čtvrtek mi přijel virtuální L., v pátek jsem byla do půlnoci na náměstí poslouchat živou muziku a včera jsem trčela zde u počítače. Měla jsem napsaný text o té hudbě, ale nakonec jsem ho nechala v archivu s tím, že ho umístím na bloguje.cz až ráno...
A tak sedím opět zde. Před chvílí jsem se byla podívat na zahradě. Je tam trochu zvláštní smutná atmosféra, ale všechno živé i neživé omoklo a stalo se svěžím. Ptáci zpívají jen ojediněle. Obhlédla jsem co kde vyrazilo nebo povyskočilo ... v kamenném korytu konečně zdvihají hlavy malé výhonky lichořeřišnice stěhovavé. Mám jí letos poprvé a jsem zvědavá jaká bude, není to ta typická česká, tahle má žlutozelené květy, jakoby roztrhané... pak bazalka v truhlíku – ta pokročila, ale majoránka ještě stále nic, no ale ta má asi čas, byla zaseta později. Žaludy v míse  také ještě stávkují  :o) ...  Na kopr jsem docela zapomněla, a tak trhám pytlík se semeny a jdu nahoru k záhonu jahod a rozsévám semena do volných míst mezi rozkvetlými keříky. Bezmyšlenkovitě pokračuji i na bramborovém dílu, přestože bych neměla  :o) záhon se bude muset ještě zakopčit ... končím a přikládám si ruce ke tváři ... voní mi od kopru... mám jeho vůni i chuť ráda. Pak zajdu nakouknout pod okap do sudu, moc nenapršelo, sotva půlka, na povrchu vodní hladiny je matný povlak – pylová zrnka spláchnutá ze střechy ...
A teď jsem tedy zpět. Syn před chvílí odjel vlakem na návštěvu k jeho otci a vrátí se až večer.

Ještě k té muzice. Na náměstí u nás vystupovaly různé místní skupiny a ze známějších a známých litomyšlský Rufus a Peha.
Bylo fajn poslechnout si po čase živá vystoupení, a tak jsem si to všechno užívala. I ty naše místní: Pomalu plující ponorka (lehký bigbít), Pokaždé jinak (vtipně opálený název ... „drsný" komunální punk se závažnými texty, samozřejmě proloženo slovy prdel apod., přišlo mně nevkusné, když jsem několikrát zaslechla v textu, že jsme všichni odporní -  jako náš národ ... a zpívá to kluk s andělskou tváří ...), Vesnické společnost (folkový ansábl s vyššími ambicemi, výrazná vokální složka a bohatá instrumentace, ale podle mne tomu chybí jakoby srdce  :o)). Srdce naopak nechybí partičce z Litomyšle hrající pod názvem RUFUS. Ano, ano, to předtím bylo takový vypočítaný a dokonalý ... bez překvápka ... 
RUFUS mě nadchl. A hned první vypalovačkou Zbíječka (psáno podle nich). Frontman Martin Radimecký, kudrnatý pořízek a sympaťák, střídal zpěv, saxofon a kytaru, ale ten saxofon byl nejlepší. Jeli jak blázni, živelní a čišela z nich radost z hudby, výborný zpěv, dávali do toho všechno. Zpěvák měl to co je potřeba – charisma. A hráli HUDBU. Na webu mají skladby na stažení, ale je to jen poloviční nářez než naživo...
A pak tolik očekávaná Peha. Bavilo mě sledovat i přípravu a ladění. Drobná, hezká sympatická  a milá zpěvačka drží skupinu. Hoši nejsou žádní mladíčci a chovají se k ní hezky a pozorně. Bylo fajn sledovat jejich drobné pozornosti, úsměvy. Zpěvačka má v sobě Ženu a hlas jak zvon. Dovede ovládat dav. Profesionálka každým coulem, ale sympaťačka, přirozená. Ale konce jsem nedočkala, necítila jsem se v tom sevřeném davu dobře... zuzi

Weby kapel:

http://plujici.wz.cz/index.htm  

http://www.pokazdyjinak.wz.cz/

www.rufus.kubek.cz/

http://www.pehaweb.sk/

linkuj.cz vybrali.sme.sk