rozvedená bloguje

(Nevím jak vy, já když cokoli čtu, cokoli slyším, běží mi v mysli souběžně film. Barevný neozvučený film. Krajina, lidé, prostředí. Vlastně jsem si velmi dlouho tohoto jevu nevšimla, považovala jsem ho asi za zcela samozřejmý a vědomě jsem ho nevnímala. Kdoví, kde se berou ty obrazy ... někdy se na ně soustředím a usmívám se ... )

Nyní se ale dívám na Michala Cihláře, dívám se na terochu ustaranou tvář dělníka umění, který zcela soustředěn na práci pozvedá hlavu a vzhlíží do kamery ... výtvarníka, dokonale zvládajícího své řemeslo grafika, zcela oddaného své práci. Vnímám tvář poctivého a pracovitého člověka s tvůrčí invencí, který snad ani nepatří do dnešní doby, ale do doby, kdy slovo umělec znamenalo něco trochu jiného než dnes. Znamenalo svědomitost, opravdovost a pečlivost a znalost řemesla a umění značilo práci na objednávku. Zakázku. Ale ta nadstavba , krása a myšlenka tam byla i tak. Přestože se nejednalo o svobodné umění, to tam bylo spíše skryto, někdy záměrně. Ale já mám tohle umění raději, je mi bližší než leckteré postmoderní excesy – projekty nebo objekty, vizuální umění ( to jsou jen některé z pojmů, které se dnes užívají) - mnohých současných výtvarníků nebo výtvarných úderek. Vím, je třeba na sebe upozornit, bez toho humbuku kolem se to snad neobejde... Mému cítění je o něco bližší „užité umění". Více než jednoúčelné obrazy a objekty mám ráda třeba ilustrace a záleží mi na tom, co vnímám ve svém okolí, co mne obklopuje  – architektura, hrnek na kávu, poštovní známka ...

Jednu část tvorby MC znáte všichni – Michal Cihlář je autorem jednotné grafické koncepce vizuálního stylu pražské ZOO vytvořené technikou linorytu, na níž je založen jeho dokonalý výtvarný projev. Kromě toho je tvůrcem knižních a novinových ilustrací, návrhů hudebních bookletů, akcií, poštovních známek a exlibris. Jeho autorský rukopis je nezaměnitelný, daný částečně i používanou grafickou technikou. Již dlouho obdivuji krásu, styl a dokonalost jeho ilustrací – barevných ilustrací, a moje úcta a obdiv se znásobily po setkávání s jeho osobitými a výraznými „produkty" vyrobenými v rámci zakázky pro ZOO Praha. Perfektní práce na zakázku!

Proto mne před cca 1-2 měsíci zaujala v LN zpráva, že po deseti letech promění pražská zoologická zahrada svůj styl – byla to zpráva o konkurzu, který vyhrál Vladimír Veselý.

V článku z pátečního magazínu LN se o té věci píše též, ale je tam jen poznámka v závorce: dnes už pro zoologickou zahradu nepracuje. V LN toho samého data najdeme ale také zprávu, jak to je – MC ZOO Praha zažaloval z neoprávněného užívání svého loga. Neznám pozadí, a proto nesoudím. Jisté ale je, že Cihlářovu práci pro ZOO je stále vidět, přestože již nespolupracují ...

Ale zpět k mé inspiraci, fotografii a textu v pátečním magazínu

V článku s podtitulem Nový smysl, nový život, je představen nejen pan Cihlář, ale i jeho paní, výtvarnice Veronika Richterová. Možná vám také neušly její zvláštní neobvyklé artefakty z plastových lahví... myslím, že já jsem je viděla někdy? v TV...

Oba budou mít co nevidět společnou výstavu v Umprum (od 24. 5.) s názvem Zvěrstvo.

Kromě osoby pana Cihláře mne v článku zaujal motiv recyklace a úcty a pokory před starými použitými věcmi, které ještě mohou dále sloužit. Nemusí se vyměňovat za nové. Je to pravý opak konzumu a trochu povrchní módnosti. Dovolte, abych citovala závěr textu:

„Hned vedlejší místnost obývá Veronika Richterová. Zasvěcenec její ateliér pozná snadno: u stropu, zabalen do fólie, totiž visí průhledný „křišťálový" lustr. První dílo, které výtvarnice vyrobila z PET lahví. „Původně jsem pracovala dole v kuchyni. Ale některé věci, co smrdí, dělám venku," vypráví paní Richterová a ukazuje mi další vynález -mističky ustřižené z obalů od džusů nebo mléka Tatra, které slouží jako úložný prostor pro nejrůznější drobnosti: „Fascinuje nás, když se nejrůznější věci dají použít znovu. Tím, že je použijete v jiných souvislostech, jim vtisknete nový smysl. Dáte jim nový život." Vždyť i ty rámy pro připravovanou výstavu by manželé mohli nakoupit nové."

A ty mističky a rámy najdete i na přiložené fotografii. Ofotila jsem ji. ....

Dobrý, ne? Já tedy smekám. Zuzi

...Ještě jsem si vzpomněla, že loni oba výtvarníci vydali fotografickou knihu se záběry, detaily z Kuby ... ale to už si vyhledejte sami :o)

linkuj.cz vybrali.sme.sk