rozvedená bloguje

Cestou autobusem přistoupil na trase mladý muž, spíše hoch, se slepeckou hůlkou. Byl mi povědomý. Vzpomněla jsem na televizní pořad Pošta pro tebe. Tolik byl podobný chlapci, který si pozval do studia herečku Jaroslavu Obermajerovou. Byla mu oporou při studiu na hudební škole v Praze, nepamatuji si však podrobnosti. Na závěr zazpíval docela dojemnou píseň o přátelství, doprovázel se na kytaru. Složil ji sám. Chlapec si sedl nedaleko od nás. Viděla jsem, jak si povídá s mojí kamarádkou Janou. Ptala jsem se sousedky v autobusu, jestli náhodou nehovoří o tom programu a ona mi potvrdila že ano. Tak to se Jany příležitostně zeptám... jsem si řekla.

V nemocnici na kontrole jsem domluvila další návštěvu na konec února a případnou doplňující operaci. Stavila jsem se na chirurgii poděkovat sestřičkám za příjemný pobyt a protože mi tam fakt bylo dobře, měla jsem pro ně připravenou malou pozornost – kávu a becherovku. No, váhala jsem s tím alkoholem, ale ne dlouho... Při děkovačce u sestřiček se na place nečekaně objevil i doktor který mne operoval, primář a také zřízenec. No byla to akce jak hrom a měla jsem radost, že jsem udělala evidentně radost i jim. Milý zážitek.

Před nemocnicí jsem zavolala kamarádce Štěpánce (známe se právě z nemocnice) a ona si pro mne přijela. Strávili jsme spolu u ní v bytě celé zbývající odpoledne až do večera. Kromě svých každodenních starostí, neběžných starostí (myslím popisuji v textu Rychlé šípy v akci) má i starosti aktuální. Otec jejího druhého dítěte (nežijí spolu) stupňuje svou aroganci a agresivitu....

Cestou zpět jsem měla štěstí. V autobuse bylo volné místo vedle Jany – kamarádky z ranního autobusu. Ale povídali jsme si úplně o něčem jiném, než o zpěvákovi z TV. Zní to legračně, ale probírali jsme zákonitosti života ... obě jsme zatíženy na východní filozofii, to je ovšem jen velmi přibližný údaj ... Jana jela se mnou delší trasu a pověděla mně neznámý příběh našeho společného přítele. ON je velká duchovní autorita pro mnoho lidí. Je můj vrstevník. Před několika lety mu tragicky zemřel syn. On se pak zamiloval do mladé ženy a zplodil dceru. Žije v bigamii. Nemohu zde zveřejňovat další hluboce osobní aspekty týkající se jeho života soukromého i duchovního, ale byla jsem jeho příběhem posledních let oslovena. – Je to tak jednoduché. Kromě duchovního poznání prozáří člověka i pozemská láska. A třeba i napomůže k povznesení... No, znáte to sami – Láska je zázrak...

Cestou domů, už pěšky, mi Jana také konečně pověděla i o Lojzíkovi z televize. A má doma záznam té písničky. Tak mi ji poskytne. Docela se těším.

Včerejšek potěšil, dnešek už méně. Dopoledne přijel na návštěvu kamarád Míša, ohlásil se mi včera večer smskou. Povídali jsme si nezávazně, ale odpoledne mi přišel e-mail, jak bych si představovala náš vztah??? No, tím mě hodně zaskočil, já si ho totiž nijak nepředstavuji, hlavně ne intimně ... nevím dosud co mám odpovědět ...

A pozdě dopoledne e-mail od virtuálního. Dostal dárek a náramek ode mne prý nosit nebude, aby se nevázal. Jeho atrtistní úvahy o relativitě času a přeletu časových pásem letadlem a nakonec i ta pecka s náramkem mi situaci ulehčily. Oznámila jsem mu neprodleně konec vztahu a požádala, ať mi už nepíše. A tak se stalo.

Není mi dobře, i když náš vztah nestál ke konci za mnoho, já svého virtuálního mám stále ráda. Ale to se poddá, chce to čas. A zamilovat se :o)))

A proč den rozchodů? No, před chvilkou mi volala Štěpánka. Ten její hrubec ji volal, ať si dojde do schránky pro klíče od svého bytu, že se s ní rozchází, protože je divná ... milá správná Štěpánka, jedna z nejhodnějších holek, co znám ...

To jsou věci ... tak jsme na tom najednou obě podobně – obě během jednoho dne bez chlapů ... ovšem jeden rozdíl tu je ... já toho svého nikdy NEMĚLA ... Zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk