rozvedená bloguje

 Dnes jsem psala dva texty na objednávku Kudlanky Daniely. O nakupování a o svém hraničním zážitku s dětmi. Jsem hodná holka, ale někdy mi to dlouho trvá … než jsem hodná. Dnes jsem se ale opravdu pochlapila. Ty dva texty jsem před chvílí dopsala. Předtím jsem se šla podívat na kudlančí web, abych chytla ten správný styl, tu správnou polohu..... A co jsem tam neobjevila … Šimi vydal novou desku. Vy neznáte Šimiho? To je chráněnec popdílny Karla Vágnera a zpívá. Je to zpívající kuchař. Páni, já si ale pamatuju věci! Ten Šimi mě fascinoval už dříve. Takový nezajímavý tip bez charismatu a on vydává desky, a stále je vydává! Jak vlastně zpívá? To bohužel nevím a je mi to nějak jedno. A teď mě klidně sprdněte a já se vůbec nebudu zlobit….  Za Šimiho snesu všechno…!

A přikládám jeden můj kudlančí článek o nakupování:

Nic lidského nám není cizí – v tom jsme s dcerou zajedno. Jsme marnivé jako většina žen, ale nejsme rozhazovačné. Proto milujeme nakupovat hadříky v obchodech z druhé ruky. Je to naše společná vášeň, které popouštíme uzdu nejraději ve dvojici. Nakupování v „sekáči“ má nejednu výhodu. Jednak za málo peněz spousta muziky a jednak zde seženete unikátní kousky garderoby, kterou byste marně v klasických obchodech hledali. A když, tak za drahý peníz. Jen o tom tématu píšu a usmívám se … linou se mi totiž jedna přes druhou vzpomínky na naše společné výpravy za dobrodružstvím. Máme své obchody, jejichž lokaci neprozradíme ani nejlepší přítelkyni. Dcera žije v Rakousku, ale na ty „naše“ dva české krámky nedá dopustit. Sotva přijede na návštěvu, naše první kroky míří tam. Dokážeme se klidně i dvě hodiny  probírat oděvy na ramínkách a hrabat se v kupách s výhodnými cenami. A samozřejmě zkoušet a hodnotit. Dáváme si vzájemně tipy. Vždy se divíme, jak ZDE ten čas tak letí…. Chlapi tohle nechápou!

Loni v zimě přijela dcera i s manželem. Existuje tu ta jazyková bariéra, a tak se zeť pohybuje všude s ní. Chtěl nás doprovázet i na našich nakupovacích orgiích. Ale do obchodu jít odmítl, že počká raději v autě. Nebaví ho to. A já dodávám: A proč by taky mělo???

Opět jsme se pohroužily do ramínek a hromad, a protože byla zimní sezóna, prodavačka nám vysypala na podlahu pytel plný šál, čepic a rukavic. Byly jsme jako u vytržení! A čas letěl. Konečně jsme vybraly, vyzkoušely, zaplatily a jdeme nadšeně k autu. Sdělujeme si své zážitky  a radosti, ale co to? Jinak velmi vlídný a stoicky klidný zeť je zachmuřen, výmluvně ukazuje na hodinky a začíná se s dcerou hádat. No, dopadlo to hrozně. Byla to naše první společná hádka a tlumočníkem (dcerou ) a hádal se i tlumočník … Stav nouze trval do druhého dne ráno. Startujeme auto, že si zajedeme holky samy ještě do toho druhého sekáče. Jenže …  přichází zeť a že pojede s námi.Na varování nedbá. Parkujeme a chystáme vyrazit … ale co to? Manfréd opouští vůz a jde s námi a stále dál až k těm ramínkům a kupám. Stačila nám tentokrát čtvrthodinka a opouštíme neslavně bojiště. S ním za zády se to nedá vydržet. Prostě tuhle psychologickou bitvu vyhrál. Pohlídal si nás!  Zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk