rozvedená bloguje

Plány zůstanou někdy jen plány. Třeba dnes. Dopoledne se měly dělat lapače snů, ale nechtělo se mi. Nepršelo, a tak jsem se šla projít do lesa. Vzala jsem si fotoaparát, ale vůbec mě nenapadlo, že jsem z něho včera vyjmula kartu. Takže fotoseriál se konat nebude. Šla jsem sice na známá místa, ale protože jsem hledala ptačí peří, odbočila jsem z lesní cesty do houštin a neprozkoumaných oblastí lesních zákoutí. Narazila jsem na místo, kde se povalovalo neobvykle velké množství uřezaných plastových lahví… brzy jsem také zjistila proč. Někdo nasazoval tyhle lahve na malé smrčky, aby zabránil okusu zvěře. Nevím, nevím, flašky se válely všude kolem, stromky přesto okousány nebyly. Půjdu se sem podívat později, jestli ten novátor po sobě už uklidil …  Kousek dál jsem se napojila na starou zarostlou ale průchozí lesní cestu, kterou si dříve lidé zkracovali cestu z jedné vesnice do druhé a také zde chodily pohřební průvody. Muselo to být docela hezké rozloučení. Cestou mezi poli a lesem do vesnice ke kostelu na hřbitov. Chvíli jsem šla po její trase, opustila les a po louce podél zarostlého svahu pokračovala směrem k vesnici. Zaujala mě dvě místa. Osamělý dub, který rostl až nahoře na horní hraně úbočí. Byl krásný s pravidelně rozloženou korunou a zcela olistěný. Jak už jsem jednou zmiňovala, dub na podzim neopadává, listí pouze zaschne a spadne až na jaře, když se objeví nové listí. Prostě ukázková demonstrace úsloví : Až opadá listí z dubu (něco jako Až naprší a uschne…). Kousek dál jsem objevila trochu skryté místo s krmelcem a zásypem. Na dvou místech u kmenů stromů rašila krásná jedovatě zelená travička, asi dobře pohnojená …  Vracela jsem se zpět po této stezce až k jejímu vyústění na širší lesní cestu. Zde jsem objevila u kmenů listnatých stromů zcela čerstvé houby. Byly jich trsy,  proto jsem si jeden svazek vyloupla s tím, že si je doma určím podle atlasu. A pak už jsem spěchala domů. Houby jsem jednoznačně identifikovala jako třepenitku cihlovou (Hypholoma sublateritium). Je jedlá. Latinské pojmenování píšu pro jistotu, je to nějaký starý atlas z Lidového nakladatelství ruské autorky Garibovové. Ale kresby jsou české …

Fotky hub doplňuji zcela nejnovějším záběrem rozkvetlé fialové trvalky z mojí zahrady. Neznám název, zítra doplním, doufám…  

Houby se mi podařilo vyfotografovat tak, že všechny podstatné poznávací znaky jsou zřetelné i ve zmenšení. Třeň nahoře bělavý nebo žlutavý a na něm zbytky závoje, lupeny špinavě olivové, klobouček vypouklý … no nebudu zatěžovat podrobnostmi. Zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk